Typový rodinný dům s názvem Šumperák, lidově zvaný také televizor, představuje jeden z nejznámějších úkazů dřívějšího československého stavebnictví. Budova s výrazným balkonem a typickými šikminami se stala symbolem své doby a dodnes tvoří nedílnou součást mnoha tuzemských obcí. Za historií tohoto fenoménu stojí především velká touha obyčejných lidí po moderním bydlení a obrovské odhodlání stavět svépomocí.
Touha po lepším domově
Masová obliba těchto objektů odstartovala v průběhu šedesátých let. Mladé rodiny tehdy stály o zcela jiný standard bydlení, než jaký nabízely staré venkovské domy jejich rodičů. Lidé se proto s obrovským nadšením pouštěli do dřiny na vlastních parcelách a zcela ignorovali varování dobových odborníků. Architekti a památkáři tehdy totiž marně upozorňovali na hrubé narušení tradičního rázu vesnic i klasických hospodářských usedlostí se sedlovými střechami.
Vypůjčený architektonický nápad
Za vznikem slavného stavebního hitu stojí Josef Vaněk, vyučený zedník a pozdější zaměstnanec šumperského podniku. Původní myšlenka na vilu s obytným patrem ovšem pocházela od architekta Vladimíra Kalivody z konce padesátých let. Vaněk si později tajně ofotil stavební plány u jedné z dalších realizací v Topolanech a na jejich základě vytvořil vlastní upravenou verzi. Jeho hlavním cílem bylo nabídnout zájemcům dostupnou budovu v tehdejší hodnotě sto tisíc korun.
První skutečné testování v praxi proběhlo v Rapotíně. Projektant zde na úřadě zastavil mladé manžele, dokázal jim vymluvit jejich původní stavební záměr a rovnou jim vnutil svůj vlastní výkres. S realizací jim navíc o víkendech osobně pomáhal. Druhý dům vyrostl v té samé obci a teprve u třetího v pořadí, který si postavil lékař přímo v Šumperku, se zrodilo všeobecně známé lidové označení celé stavby.
Život v proskleném patře
Dispozice domu nabízela velmi jasné a praktické rozdělení rodinného prostoru. Přízemí sloužilo výhradně jako technické zázemí a jeho nedílnou součást tvořila garáž se sešikmenými vraty. Veškerý život rodiny se odehrával v prvním patře s prosklením přes celou šíři čelní fasády. Na obývací pokoj s balkónovou lodžií navazovala kuchyně, dětský pokoj a základní koupelna. K nezaměnitelným poznávacím znamením patřily i kruhové otvory umístěné na bočních stěnách balkonu.
Obrovský zájem o plány
Poptávka po novince rostla ohromným tempem a Vaněk prodával výkresy přibližně za osm set čtyřicet korun. Zanedlouho čelil problémům s úřady kvůli nedovolenému obohacování, takže se nechal zaměstnat v družstvu Kovostav a šířil plány legální cestou. Lidé si oficiálně koupili zhruba pět tisíc projektů. Skutečný počet dokončených domů je však kvůli tehdejšímu masovému a ilegálnímu kopírování podkladů odhadován až na neuvěřitelný čtyřnásobek.
Navzdory existenci jasně dané předlohy se naprostá většina staveb dočkala individuálních úprav. Tvůrci museli velmi často improvizovat kvůli nedostatku základního materiálu v obchodech a výkresy si běžně upravovali podle aktuálních finančních možností rodiny. Dnes tyto budovy s pultovou střechou stojí na mnoha místech v republice a postupně pronikly dokonce na Slovensko, do Polska nebo Německa.
.jpg){kind=link}