Farmář hledal na poli ztracené kladivo a narazil na římský poklad. Za nález dostal odměnu přes 100 milionů korun

- Poklad z Hoxne (2011). FOTO: Mike Peel · BabelStonel, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
- Poklad z Hoxne (2025). FOTO: JASpencer, CC0, via Wikimedia Commons
- Poklad z Hoxne (2009). FOTO: Ahala, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons
- Poklad z Hoxne (2010). FOTO: neznámý autor, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
- Poklad z Hoxne (2010). FOTO: neznámý autor, Public domain, via Wikimedia Commons
- Poklad z Hoxne (2010). FOTO: Photograph by Mike Peel (www.mikepeel.net)., CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
- Poklad z Hoxne (2010). FOTO: neznámý autor, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
V listopadu 1992 ztratil na poli u anglické vesnice Hoxne nájemce farmy Peter Whatling kladivo a poprosil o pomoc přítele s detektorem kovů. Farmář v důchodu Eric Lawes ale místo obyčejného nářadí vytáhl z hlíny stříbrné lžíce, zlaté šperky a hrsti římských mincí. Oba muži vykopali jen pár kusů, zbytek nechali v zemi a hned zavolali policii i úřady. Kdo ale poklad do pole zakopal a proč se pro něj nikdo nevrátil, nikdo neví.
Vykopávky pod tlakem bulváru
Hned druhý den, 17. listopadu 1992, dorazili na pole jihozápadně od vesnice v hrabství Suffolk archeologové ze Suffolk Archaeological Unit. Právě proto, že nálezci místo nerozkopali, našli odborníci většinu předmětů téměř neporušenou na původním místě. Celý poklad dostali ze země během jediného dne a část hlíny přitom vyřízli v celých blocích, aby ji mohli převézt do laboratoře a původní uložení neporušit.
Klid na práci ale dlouho nevydržel. Už 19. listopadu zpráva o nálezu unikla do deníku The Sun, který na titulní straně otiskl fotografii Lawese s detektorem a bez znalosti skutečného obsahu napsal, že poklad má hodnotu deset milionů liber. Britské muzeum, kam cennosti zamířily, proto muselo hned následující den svolat tiskovou konferenci a objev oficiálně oznámit. Zájem novinářů naštěstí rychle opadl, tak kurátoři mohli v klidu pracovat a během měsíce všechny kusy očistili i zakonzervovali.
Zlatý řetízek i stříbrná pepřenka
Díky opatrnému postupu se v zemi zachovaly stopy, které při běžných nálezech obvykle zmizí pod rýčem. Archeologové totiž rozeznali zbytky rozpadlé dubové truhly s kováním a panty, v níž cennosti neležely naházené na jedné hromadě. Někdo je pečlivě roztřídil do menších krabiček z tisového a třešňového dřeva, nádobí naskládal do sebe a proložil ho pšeničnou slámou i lněnou nebo vlněnou látkou.
Truhla ukrývala celkem 14 865 mincí, z toho 569 zlatých a skoro všechny ostatní stříbrné, a vedle nich zhruba dvě stě kusů zlatých šperků a stříbrného nádobí. Mezi šperky vynikal hlavně zlatý tělový řetízek ze čtyř jemných řetízků, které vpředu spojovala destička s ametystem a granáty a vzadu mince císaře Gratiana. Pozornost přitáhl i zlatý náramek s latinským nápisem, jenž v překladu zní „Užívej šťastně, paní Juliano“.
Ze stříbrných předmětů nejvíc zaujala soška skákající tygřice, která původně sloužila jako ucho nějaké nádoby, a čtveřice pepřenek s otočným dnem pro plnění a sypání koření. Ta nejznámější má podobu vznešené ženy se svitkem v levé ruce a rychle získala přezdívku císařovna.
Badatelé ale později usoudili, že nejde o panovnici, nýbrž o zobrazení bohaté a vzdělané dámy. Pepř totiž v římské Británii patřil k mimořádně drahému zboží. Ředitel Britského muzea Neil MacGregor v roce 2010 v pořadu BBC Radio 4 řekl, že čtyři stříbrné pepřenky v jedné domácnosti byly „závratná rozhazovačnost, něco jako bankéřské bonusy“.
Záhada ukrytého majetku na konci římské vlády
Nejmladší mince z truhly pocházejí z doby císaře Honoria a vzdorocísaře Konstantina III., takže se poklad nemohl dostat do země dřív než v roce 408. Právě tehdy se římská správa v Británii hroutila, část vojska odešla na kontinent a pobřeží čelilo nájezdům Sasů a Irů. V jihozápadním rohu původní jámy archeologové navíc objevili stopu po kůlu, který tam možná stál jako značka, aby se majitel dokázal k úkrytu vrátit.
Komu bohatství patřilo, se ale zjistit nepodařilo. Ani jména vyrytá na jednotlivých předmětech, jako Aurelius Ursicinus nebo Juliana, neprozrazují, kdo truhlu vlastnil v době jejího ukrytí. V souboru také chyběly velké stříbrné tácy i běžné šperky jako náušnice a spony, takže šlo nejspíš jen o část majetku velmi bohaté rodiny.
Odborníci tak pracují s několika vysvětleními. Nejrozšířenější verze předpokládá, že si rodina chtěla ochránit majetek před nepokoji, jenže se pro něj už nedokázala vrátit. Archeolog Peter Guest naproti tomu přišel s teorií, že předměty sloužily v systému výměny darů a po rozpadu římské moci zkrátka ztratily svůj význam. Třetí hypotéza pak připouští, že v poli někdo schoval lup z loupeže, aby unikl odhalení.
Odměna pro nálezce změnila britský zákon
Úřední tečku za samotným objevem udělal v září 1993 koroner v Lowestoftu. Prohlásil totiž nález za poklad ukrytý s úmyslem pozdějšího vyzvednutí, takže podle tehdejšího anglického práva připadl koruně. O dva měsíce později vyčíslila hodnotící komise jeho tržní cenu na 1,75 milionu liber, což po započtení inflace odpovídá zhruba 3,77 milionu liber, tedy přes sto milionů korun. Odměnu vyplatili Lawesovi jako nálezci. Podle tehdejších pravidel se o ni s nikým dělit nemusel, přesto se o ni s farmářem Whatlingem dobrovolně rozdělil.
Pro Britské muzeum ale cena představovala velký problém, protože jeho celý akviziční fond tehdy činil jen 1,4 milionu liber. Peníze na vykoupení sbírky v dubnu 1994 tak musely pomoci poskládat nadace a další dárci. Případ z Hoxne zároveň výrazně zlepšil vztahy mezi amatérskými hledači kovů a archeology, kteří ocenili, že nálezci místo nezničili. V roce 1996 navíc přispěl k přijetí nového britského zákona o pokladech, jenž upravil práci s detektory a umožnil dělit odměnu mezi nálezce, nájemce i vlastníka půdy.
Nejvzácnější kusy pokladu stojí od roku 1997 ve stálé expozici Britského muzea v sále 49, kde je doplňuje průhledná rekonstrukce původní truhly. Vedle římského zlata a stříbra tam muzeum vystavuje i Whatlingovo ztracené kladivo, které archeologové při vykopávkách nakonec našli. Eric Lawes zemřel v květnu 2015 ve dvaadevadesáti letech a podle nekrologu chodil s detektorem až do konce.
Co byste udělal(a), kdybyste na vlastním poli našel/našla poklad?
Výsledky uvidíte po hlasování. Hlasovat jde jednou.
Proč zrovna takhle? Napište to do diskuze →Jsem mladá blogerka, co se věnuje historii, lifestylu a světu celebrit. Baví mě sledovat, co je zrovna trendy porovnávat s minulostí, a sdílet to s ostatními, ať už jde o nové módní kousky, nebo novinky z červeného koberce. Psaní se…
Další články autora (222)


