Mírová smlouva podepsaná ve francouzském Versailles v roce 1919 naprosto zásadně ovlivnila poválečné uspořádání celého světa. Dokument byl výstupem předchozích velmi náročných pařížských jednání mezi vítěznými mocnostmi. Místem podpisu se stal Zrcadlový sál slavného zámku. Předchozí globální válku tím vystřídala snaha o mír ve stejném rozsahu.
Patrné i dnes
Dle více historiků 1. světová válka ovlivnila průběh prakticky celého 20. století, její následky jsou proto čitelné i dnes, po více jak století. Mezi státy, které následně vyrostly na troskách starých monarchií (kterou válka v zásadě zdecimovala), patřilo Československo k zvláštní výjimce.
Ač byl totiž náš stát obklopen různými formami totalitářství a autoritářských tendencí, dokázali jsme jim velmi dlouho odolat. Jednání mocností se dá vnímat velmi kriticky, historici ho nazývají „sérií kompromisů“ nebo „diktátem míru“. Důležité je však pamatovat i na vypjaté emoce doby, ve které ke snaze uzavřít konečně mír docházelo.
Východisko ze střetu sil
„Žádná smlouva ani konference nemohla dostát tak velkým a současně tak protichůdným očekáváním. Globální válku vystřídal pokus o globální mír, publikem mu byl celý svět. Lidé si představovali novou reorganizaci světa a že se válečné cíle prostě transformují do těch mírových. Jenže válka je v jejich hlavách, ta nikam nezmizela,“ uvedl na historické konferenci v Černínském paláci konané ke stému výročí smlouvy Eckart Conze.
Naše osvobození
Rozpad starých monarchií znamenal například pád Osmanské říše, německého císařství nebo Rakouska-Uherska, které de facto celou situaci vyvolalo konfliktem se Srbskem. Pro Československo to ale znamenalo osvobození od jeho dominance. Ačkoli se konference účastnili i naši představitelé, měli prostor jen v těch otázkách, které se jich reálny týkaly.
Naše hranice
Řešení hranic Československa přišlo na řadu až 4. dubna 1919, přičemž ale proběhlo celkem hladce. ČSR dostala historické české země včetně Chebska a připojila se další menší území jako Valticko a Votorazsko od Rakouska nebo německý Hlučín. To samé platilo pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. O dost hůř ale dopadly státní finance
Nově ustanovené státy včetně Republiky československé, se totiž dle smlouvy musely účastnit placení reparací Dohodě. Poplatek byl velmi vznešeně nazván „příspěvkem za osvobození“. Celkový účet tak dosáhl jedné a půl miliardy zlatých franků. Kolik připadá na jeden stát se počítalo z daňového výnosu za poslední tři roky státní kasy před válkou.
Nadšení přes náročnost
Doplatili jsme tak na předchozí hospodářskou vyspělost, protože z uvedené částky na nás padla celá polovina. I tak ale přineslo domácí oznámení výsledků pařížské konference nadšené ohlasy.
Prostor pro nový střet
Výsledky smlouvy vyvolaly na nejedné straně deziluzi a zklamání. To byla, jak už dnes víme, živná půda pro nejrůznější alternativní výklady a přístupy. Tedy hlavně bolševické a nacistické myšlenky, které stavěly na křivdě na německém národu a současně přesvědčení o jeho historické vyvolenosti. Je však třeba mít na paměti, že rok 1919 nepostavil přímou cestu k roku 1939. Šlo o otevřenou budoucnost, které se mohl chopit kdokoli.
