Letní dovolená v 70. nebo 80. letech minulého století nenabízela většině obyvatel státu příliš mnoho možností. To ostatně platilo pro většinu věcí za socialismu. Pro běžného člověka to znamenalo dovolenou v několika spřátelených lokalitách, případně batoh na záda a cestu vlakem například k tolik oblíbenému Máchovu jezeru, dodnes nazývaném „Mácháč“.
Dovolenky za totality
Velký vliv na dovolené měl hlavně rok 1968. V něm totiž došlo ke zkrácení pracovního týdne na pět dní, což znamenalo dva pravidelné volné dny. I když část lidí pracovala i o volnu ve stínové ekonomice, většina se vypravila někam za relaxem.
Současně rostl motorismus běžného obyvatelstva, součinem obou okolností tak bylo mnohem častější chataření a chalupaření. Tento trend existoval už dříve, 70. a 80. léta ale znamenala obrovský rozmach tohoto druhu tuzemských dovolených.
Stanování s kytarou
Pro hodně lidí se typickou dovolenou stalo objíždění tuzemských destinací s táborovým vybavením na zádech. Zkrátka se spokojili s pobytem u nás a „obráželi“ velké vodní nádrže jako Máchovo jezero, Lipno nebo další. Šlo hlavně o místa u vody s pohodlným stanováním, případně možností hotelu nebo chatky.
Autem za hranice vlasti
Během normalizace se našincům otevřely i zahraniční destinace. Pro nevyvolené šlo však jen o několik spřátelených zemí jako Jugoslávie nebo Bulharsko. „Hranice se už neuzavírají do celého světa, pouze na Západ. V určité míře je tu pak náhrada v podobě cestování do spřátelených zemí napříč sovětským blokem,“ rozvádí pro iDnes situaci historička Lenka Krátká z Ústavu pro soudobé dějiny.
Cena takové výpravy začínala na částce 690 Kčs, což znamenalo cestu vlastním vozem na 9 dní do kempu třeba v Oděse. Hotel Azerbajdžan vyšel dle sezony jednoho dospělého na 4300-5690 Kčs při letecké cestě na dvanáct dnů. Pro lepší srovnání je třeba uvést, že podle Českého statistického úřadu byla tehdy průměrná mzda 2964 Kčs.
Kouzlo Čedoku
Tato kancelář dominovala zajišťování zahraničních cest, protože soukromé cestování za hranice prakticky neexistovalo. Celým názvem Československá cestovní a dopravní kancelář vznikla krátce po zrodu Československa. Založila ji banka Bohemia a tuzemské cestovní svazy. Cílem bylo vytvořit protiváhu zahraniční konkurence cestovních služeb.
Po druhé světové válce se Čedok přidal k zástupu znárodněných podniků. Cestování tehdy prošlo obrovskou transformací, kdy měly zájezdy sloužit „primárně k regeneraci pracovní síly a rekreacím ROH.“ Teprve v roce 1954 se opět začalo cestovat i za hranice. Vytoužené moře mnoha našinců ale znamenala jen Bulharsko či Rumunsko.
Zaslíbená SSSR
Primárním „tahounem“ byl samozřejmě Sovětský svaz jako Mekka všech soudruhů. Jednou z destinací bylo třeba Baku, hlavní město Ázedbardžánské sovětské socialistické republiky. Tam lákal turisty stejnojmenný hotel, který byl dle katalogu „moderní budovou na pobřeží Kaspického moře, situovanou s výhledem na moře“. Krásu kazila jen skutečnost, že pláž s přístupem do vody byla vzdálená skoro hodinu cesty autokarem.
Zdroje: Lifee, iDnes, PoznatSvet
