Rok 1934 přinesl do lékařského světa případ, který dodnes vyvolává spoustu otázek. Dvaačtyřicetiletá Anna Monaro skončila v nemocnici kvůli těžkým záchvatům astmatu, pozornost personálu si ale brzy získala něčím docela jiným. Z hrudníku hluboce věřící matky dvanácti dětí začalo po nocích vycházet modré světlo. Její stav následně zkoumaly největší kapacity tehdejší doby.
Modravá záře na nočním oddělení
Drobná žena z tehdy italského města Pirano vedla celkem obyčejný život po boku svého manžela rybáře. Vždy chodila oblékaná v černém a veškerý čas věnovala početné rodině. Na jaře zmíněného roku se její zdravotní stav výrazně zhoršil a kvůli silným dýchacím potížím musela ulehnout na lůžko.
Spolu s ní sdílelo nemocniční pokoj dalších sedm pacientek. Právě ony a sestra na noční směně si jako první všimly zvláštního úkazu. Ve tmě nad spící pacientkou plápolalo slabé světlo. „Světelný úkaz trval necelé čtyři vteřiny a podařilo se nám ho zachytit na kameru,“ uvedl tehdy doktor Giocondo Protti pro britský magazín The Illustrated London News.
Vyčerpávající ataky a dvojnásobný tep
Podivná luminiscence se objevovala výhradně ve spánku během nejtěžších astmatických epizod. Monaro v těchto chvílích zprudka dýchala a její srdeční rytmus vyskočil ze 70 na 140 úderů za minutu. Jakmile světélkování odeznělo, tělo pacientky zalil pot a dostavilo se obrovské fyzické vyčerpání.
Zprávy o záhadné ženě se rychle rozkřikly a do města zamířili odborníci z celé Evropy. Lékaři zkoumali možné příčiny a zvažovali i vliv hlubokého náboženského prožívání, blížily se totiž Velikonoce a pacientka se přísně postila.
Hledání vysvětlení
Případ zaujal slavného fyzika a nositele Nobelovy ceny Enrica Fermiho. Část odborné obce hledala příčinu v elektromagnetismu a pokoušela se najít spojitost se skrytým nábojem v lidském těle. Doktor Protti naopak věřil chemickému původu a jako první přišel s teorií o ultrafialové luminiscenci. „Jeden z psychologů předpokládal existenci elektrických organismů v těle, část doktorů ale usuzovala na vysokou koncentraci sulfidů v krvi způsobenou celkovou zesláblostí,“ uvádějí němečtí spisovatelé Herbert Genzmer a Ulrich Hellenbrand ve své publikaci.
Americká cesta se nekonala
Odborníkům se podařilo noční záblesky natočit na filmový pás. Z mnoha pořízených snímků byla záře patrná jen na kratičkém úseku. Fascinovaný Protti chtěl ve výzkumu pokračovat na klinice ve Spojených státech amerických a plánoval pacientku převézt za oceán. Manžel nemocné ženy ovšem dlouhou cestu rezolutně odmítl.
Jistý profesor z Leningradu navrhoval využití tohoto jevu při výzkumu rakoviny, ani jeho smělé plány se však neuskutečnily. Po několika týdnech tajemné zjevení ustalo stejně nečekaně, jako vůbec začalo. Přesná příčina celého úkazu dodnes zůstává zahalena tajemstvím.
