Přežití vyhlazovacího tábora Osvětim celou rodinou s mnoha tělesně postiženými členy zní jako absolutní zázrak. Umělecká skupina kočovného rabína Shimsona Eizika Ovitze se do rukou nacistů dostala na jaře roku 1944. Její specifičnost v podobě poruchy růstu většiny sourozenců jim nečekaně zajistila pozornost nejobávanějšího táborového lékaře.
Falešné doklady zachránily úspěšné turné
Rumunský kočovný rabín a bavič Shimson Eizik Ovitz přivedl na svět se svými dvěma ženami běžného vzrůstu celkem deset dětí a sedm z nich po něm podědilo genetickou poruchu růstu. Tato na první pohled omezující fyzická odlišnost se brzy stala hlavním poznávacím znamením jejich rodinného podniku a základem pro vznik divadelní a hudební skupiny s názvem Liliputánská herecká společnost.
Sourozenci Ovitzovi se svým propracovaným programem plynule objížděli celou Evropu včetně tehdejšího Československa a dokázali bavit nadšené publikum v pěti různých jazycích s doprovodem speciálně zmenšených hudebních nástrojů.
Nástup nacistického režimu a s ním spojené plošné zákazy vystupování pro umělce židovského původu znamenaly pro úspěšný ansámbl velkou existenční hrozbu. Vynalézaví příbuzní se rozhodli obelstít úřady pořízením falešných identifikačních průkazů s pečlivě odstraněnými poznámkami o svém skutečném původu. Tato promyšlená byrokratická lest jim umožnila vyhnout se okamžité perzekuci a bezpečně pokračovat v koncertování hluboko do válečných let.
Zvláštní zacházení v táboře smrti
Štěstí početnou rodinu nadobro opustilo po odhalení její pravé identity a následném hromadném transportu do vyhlazovacího tábora Osvětim. Při samotném příjezdu na místo se osmnáctiletý mladík běžného vzrůstu Arie Ovitz pokusil o zoufalý útěk a po brzkém dopadení zaplatil za svou odvahu popravou. Zbylých členů početné výpravy se okamžitě ujal táborový lékař Josef Mengele a kvůli svému zájmu o fyzické anomálie je nechal převézt do odděleného bloku s výrazně lepšími hygienickými podmínkami a kvalitnější stravou.
Tento zdánlivý luxus a relativní bezpečí si hudebníci museli vykupovat obrovským utrpením za zavřenými dveřmi lékařských ordinací. Sourozenci zde podstupovali bez jakéhokoli umrtvení velmi bolestivé odebírání kostní dřeně a lékaři je pomocí podávání silných drog dočasně oslepovali.
Experimenty zahrnovaly nalévání horké vody přímo do uší a nesmírně krutá gynekologická vyšetření všech ženských členek rodiny. Obrovskému utrpení se nevyhnul ani osmnáctiměsíční chlapec Shimshon Ovitz a při jednom z mnoha nešetrných krevních testů málem vykrvácel na vyšetřovacím stole.
Soukromá produkce pro lékaře
Zájem nacistického lékaře o zkoumanou skupinu výrazně přesahoval hranice běžných ošetřoven a nutil vyčerpané vězně k dalším ponižujícím úkolům. Hudebníci museli pravidelně tancovat a zpívat německé písně pro jeho osobní potěchu a napodobovat postavy z oblíbené pohádky Adolfa Hitlera o Sněhurce. Zvrácený obdiv a status unikátního lékařského exempláře paradoxně zachránil sourozence před jistou smrtí v plynových komorách a zajistil jim přežití na nejhorším místě tehdejšího světa.
Osvobození tábora znamenalo pro zkoušenou skupinu začátek dlouhé cesty zpět do rodného Rumunska k jejich původním domovům. Po zjištění naprostého vyrabování a zničení veškerého majetku se rozhodli znovu sbalit své věci a přesídlit za lepším životem na území dnešního Izraele. V novém prostředí se dokázali postavit na vlastní nohy a přes obrovské fyzické i psychické šrámy znovu obnovili svou hudební kariéru.
