V budově hospodářského úřadu na zámku v Náměšti nad Oslavou vypukl v únoru 1927 požár. Hasiči v bytě našli tři těla s rozsáhlými poraněními po úderech sekerou. Zmizely pouhé čtyři koruny a příbory. Pachatel po činu předstíral pomoc při hašení a fotografoval se na pohřbu jedné z obětí. Nakonec ho prozradilo mluvení ze spaní i nalezené daktyloskopické stopy.
Požár v bytě nadlesního
V noci na 3. února 1927 zpozoroval zámecký ponocný kouř vycházející z desetipokojového bytu v budově úřadu. V prvním patře bydlel sedmašedesátiletý nadlesní Jindřich Till se svou vážně nemocnou o rok mladší manželkou Annou a šestadvacetiletou služkou Marií Kořenovou. Ponocný okamžitě probudil úředníky v přízemí a přivolal zámecké hasiče.
Při likvidaci ohně objevili záchranáři tři těla, která odnesli do jedné z kanceláří. Ohledání ukázalo, že příčinou úmrtí nebyly plameny, ale rány způsobené sekerou. Pitva potvrdila, že Jindřich Till utržil sedm ran, jeho žena čtyři a služka pět. Nadlesní a služka zemřeli okamžitě po prvních úderech, Anna Tillová podle drobných stop dýmu v plicích po útoku ještě několik minut dýchala. Při požáru se v bytě udusil také pes.
Oheň byl založený úmyslně na pěti různých místech. Z bytu zmizely čtyři koruny v hotovosti, používané stříbrné příbory a kovová kazeta s obyčejnými příbory z výbavy služky. S hašením a přenášením mrtvých těl pomáhali i místní obyvatelé včetně samotného pachatele.
Otevřené okno na toaletě
Při následném ohledání zajistili četníci na stole s vypáčenou zásuvkou otisky prstů levé i pravé ruky, které nepatřily žádné z obětí. V bytě zůstalo otevřené okénko, kolem kterého vedl hromosvod. Ten pachateli posloužil jako úniková cesta z prvního patra, což potvrzovaly stopy jednoho druhu obuvi ve sněhu.
Mezi prvními podezřelými se ocitl sekretář nadlesního Gustav Vojtěch. Po příjezdu četníků na něj totiž vyskočil jeden ze služebních psů, který byl čerstvě vypuštěný z automobilu a ještě nebyl nasazený na stopu. Vojtěchovi ublížilo i to, že ve svém domku shromažďoval detektivní literaturu a podle dobových zjištění s Tillem nevycházel dobře kvůli otázce svého případného nástupnictví ve funkci.
Pozdvižení na pohřbu obětí
Zádušní mše proběhla 12. února 1927 v kostele svatého Jana Křtitele. Služku doprovázeli mládenci a družičky. Zahradník Oldřich Filipín se nacházel mezi mládenci a nechal se s ostatními vyfotografovat. Při obřadu faráři upadla vrchní část kropenky, která se dokutálela přesně k Filipínovým nohám.
Ve stejný den přijel do Náměště jasnovidec Jan Eric Hanussen, který tehdy vystupoval v Brně. Na žádost novinářů pronesl prohlášení, že případným vrahem je osoba zaměstnaná na zámku. Část místních obyvatel podezírala i pracovnici ze zámecké kuchyně, které se přezdívalo Černá Máry. Četníci se ale drželi vlastních postupů a odebírali otisky prstů všem lidem s přístupem do budovy.
Doznání na nemocničním lůžku
Třiadvacetiletý pomocný zahradník Oldřich Filipín se k daktyloskopování nedostavil. Ukryl se v devět metrů hlubokém zámeckém sklepení, kde se pokusil o sebevraždu. Po dvou dnech vylezl ven s řeznými ranami a skončil v místní nemocnici. Lékař oznámil jeho poranění úřadům a četnictvo u lůžka zřídilo nepřetržitý dohled. Aby hlídači nerušili pacienty, měli obuv omotanou hadry. Filipín ze spánku mluvil a k vraždám se postupně přiznal. Jeho otisky prstů se navíc shodovaly se stopami ze stolu nadlesního.
Při výslechu nejdříve lživě obvinil z navádění k vraždě Gustava Vojtěcha. Tvrdil, že mu za čin slíbil dvacet osm tisíc korun. Později výpověď změnil. Popsal, že do bytu přišel v půl sedmé večer se sekerou schovanou pod kabátem. Zabil všechny tři obyvatele, byt prohledal a založil oheň. Kradené příbory ukryl v nedalekém silničním můstku. Jako motiv uvedl snahu získat peníze na založení vlastní zahradnické firmy. Gustav Vojtěch opustil vazbu v dubnu a z Náměště se odstěhoval.
Pokus o útěk z věznice
Před koncem března se Filipín ve znojemské vazební věznici pokusil o útěk. Ucpal záchodový odpad kusem látky. Když dozorce František Švéda přišel vyřešit unikající vodu, zahradník ho napadl a snažil se získat jeho zbraň. Dozorce útok odrazil. Znalci z oboru psychiatrie dospěli k závěru, že Filipín je sice mentálně zaostalý, za své jednání ale nese plnou odpovědnost.
Soudní přelíčení ve Znojmě skončilo 23. února 1929 trestem smrti. Následné odvolání trest v říjnu téhož roku potvrdilo, prezident Tomáš Garrigue Masaryk jej nakonec změnil na doživotní vězení. Oldřich Filipín zemřel ve věznici Mírov na tuberkulózu ve věku šestadvaceti let. Část veřejnosti i po vynesení rozsudku nadále věřila, že Filipín nejednal sám.
