V pátek uplyne přesně 533 let od chvíle, kdy Kryštof Kolumbus dle jeho deníků spatřil u břehů dnešní Dominikánské republiky tři bytosti. Považoval je za mořské panny. Jeho zápisky z 9. ledna 1493 ovšem odhalují spíše hořké rozčarování než romantické vzplanutí. Slavný mořeplavec tehdy netušil, že místo bájných sirén pozoruje otylé kapustňáky.
Zklamání v lodním deníku
Kryštof Kolumbus se na své první cestě do Nového světa pohyboval v izolaci už mnoho měsíců. Jeho posádku na lodích Nina, Pinta a Santa Maria tvořili výhradně muži. Dlouhé odloučení od civilizace, únava a nedostatek čerstvé stravy dělaly své. Když u hladiny spatřil zvířata, která mu tvarem vzdáleně připomínala ženy, neváhal si své dojmy okamžitě zaznamenat. Očekával krásu, o které slýchal v legendách od dob starých Řeků.
Skutečnost ho však tvrdě zasáhla. „Nejsou ani z poloviny tak krásné, jak jsou namalované,“ zapsal si tehdy doslova do svého lodního deníku. Toto upřímné přiznání potvrzuje, jak moc se realita lišila od představ tehdejších umělců. Kolumbus v Karibiku narazil na kapustňáky širokonosé, kterým domorodci říkali manatí. Pro unaveného námořníka představovali spíše vizuální šok. Místo ladných pohybů sirén sledoval pomalé, půltunové savce.
Kapustňáci mají oči podobné lidským a jejich baňaté obličeje mohou z velké dálky klamat unavený zrak. Jsou to mírní býložravci s velmi pomalým metabolismem. Jejich předek je podle vědců pravděpodobně stejný jako u dnešních slonů. Tato záměna provázela mořeplavce po celá staletí. Ostatně zoologický název tohoto řádu zvířat je dodnes Sirenia, což přímo odkazuje na bájné sirény.
Láska k zeleným vlasům
Kolumbus nebyl jediný, kdo v divočině hledal ženskou společnost. O více než století později popsal podobné setkání anglický dobyvatel John Smith. Ten byl k mořským pannám v roce 1614 mnohem shovívavější. Jeho zápisky působí v porovnání s těmi Kolumbovými až poeticky. Smith se nechal unést fantazií natolik, že v zvířeti spatřil rysy, které ho začaly přitahovat.
„Dlouhé zelené vlasy jí propůjčovaly jistý charakter, který rozhodně nebyl neatraktivní. Když se mořská panna obrátila na záda a odhalila své rybí partie, pocítil jsem první příznaky milostného citu,“ uvedl John Smith ve svých pamětech. Anglický dobrodruh naštěstí vábení odolal a pokračoval v cestě do Ameriky. Tam se později proslavil vztahem k náčelnici Pocahontas.
Podobné mýty ovládaly celou tehdejší Evropu. Lidé věřili v existenci nestvůr tak silně, že se jich obávali i učenci. Francouzský biskup Petr z Ailly ve své knize Imago Mundi, kterou Kolumbus pečlivě studoval, neznámé pevniny bez váhání zabydlel příšerami. Vzdálené kraje podle něj musely patřit zrůdám, protože křesťanská Evropa představovala centrum dokonalosti. Objevitelé se tak na své cesty vydávali s vědomím, že se dříve či později s netvorem setkají.
Rohy jednorožců za miliony
Kromě mořských panen fascinovali tehdejší svět také jednorožci. Víra v ně byla natolik pevná, že se s jejich rohy běžně obchodovalo až do osmnáctého století. Rohy měly mít zázračné léčebné účinky a šlechta za ně platila jmění. Roh, který vlastnila britská královna Alžběta, stál v přepočtu na dnešní peníze astronomických 40 milionů korun. Celá tato mánie přitom stála na prostém podvodu.
Ve skutečnosti šlo o spirálovitý zub narvala, kytovce žijícího v severních mořích. Norským kupcům tento obchod přinášel pohádkové bohatství. Prodávali kly zmutovaných špičáků, které mohou dorůst délky přes dva metry, jako trofeje z mýtických zvířat. Plinius starší sice jednorožce popisoval jako děsivé tvory se sloníma nohama a prasečím ocasem, ale středověk si je přetvořil v ušlechtilé bílé koně. Tato představa byla pro královské dvory mnohem lákavější.
Křehká hranice mezi fantazií a zoologií se stírala v temných vodách oceánu pravidelně. Legendární kraken nebo mořští hadi mají také reálné základy. Hlístoun červenohřívý se svou rudou hřívou a délkou deseti metrů vypadá jako skutečný drak. Krakatice obrovská zase připomíná monstrum schopné stáhnout loď pod hladinu. Lidé si neznámé jevy vždy vysvětlovali pomocí nadpřirozena. Kolumbův omyl s kapustňáky byl v tomto kontextu vlastně velmi střízlivým pozorováním.
