Před 160 lety se v Brně konala vůbec poslední veřejná poprava. Na šibenici tehdy skončil třiatřicetiletý Josef Čápek za úkladnou vraždu kočího. Exekuce přilákala tisíce zvědavých obyvatel a proměnila se v celodenní událost. Zástupy toužící po senzaci tehdy navíc na místě vyvolaly další nečekanou tragédii.
Osudové setkání v hostinci
Josef pocházel z řeznické rodiny v Olešnici a po nedokončeném studiu na gymnáziu se pokoušel uchytit v rodinném oboru. Podnikání se mu vůbec nedařilo, krámek přivedl ke krachu a velmi rychle utratil i věno své manželky. Klidný rodinný život nenašel ani v jednom ze svých dvou manželství a kvůli podvodům skončil na čas ve vězení. Po propuštění se nuzně živil namáhavým kopáním uhlí.
Zlom přišel v prosinci roku 1864 v zájezdním hostinci nedaleko Černé Hory. Tam narazil na kočího Tomáše Chládka, který jel svému zaměstnavateli do Boskovic nakoupit kukuřici. Vozka udělal obrovskou chybu a u stolu se pochlubil velkou hotovostí v hodnotě osmdesáti zlatých. Bývalý řezník mu začal cíleně nalévat kořalku s pivem a silně opilého muže nakonec odvedl k jeho naloženému vozu.
Zlomené kolo a zmařený život
Odsouzený usedl na kozlík a vyrazil s podřimujícím majitelem směrem k Blansku. Cestou u Rájce povozu nečekaně upadlo pravé přední kolo i s dřevěnou postranicí. Během opravy pachatel uchopil těžkou vzpěru se železným okem a spícího společníka dvěma silnými údery do hlavy usmrtil. S mrtvým tělem pak jezdil po okolí až do setmění, stihl navštívit další hospodu a prodat tam ukradené zboží.
Zavražděného muže vyklopil za tmy do řeky Svitavy a zamířil do vesnice Vavřinec. V tamním hostinci se okamžitě pokusil koně i povoz udat dalším lidem. Ranní světlo ale odhalilo krev na dřevěných prknech a místní obyvatelé na podezřelého muže ihned upozornili.
Poslední přání před šibenicí
Zemský soud v Brně vynesl koncem následujícího roku rozsudek smrti a žádost o milost odmítl podepsat i císař František Josef První. Odsouzený přijal zprávu o blížícím se konci velmi vyrovnaně. Podle dobových zpráv své viny plně litoval a byl připravený přijmout veškeré následky.
Svůj poslední den zahájil v cele modlitbou s kapucínským mnichem. Před odjezdem na popraviště požádal strážné o splnění úplně posledního přání. Na rozloučenou se světem si v klidu vychutnal kávu, víno a dýmku s tabákem.
Tragédie pod Kraví horou
Ve středu posledního lednového rána roku 1866 vyjel uzavřený vůz z nádvoří soudu na Cejlu. Vojenská eskorta doprovodila vězně dnešní Rooseveltovou a Údolní ulicí až na pláň pod Kraví horou. Kat Josef Seyfried tu měl za svým domem postavenou jednoduchou dřevěnou šibenici. Davy lidí obklopily místo v takovém počtu, že v obrovské tlačenici spadl jeden z diváků z nedaleké skály a na místě zahynul. Dva další lidé skončili s těžkými zlomeninami v nemocnici.
Mistr popravčí odsouzence usmrtil nasazením oprátky a následným rychlým zlomením vazu. Exekuce se tak stala pro město definitivní tečkou za veřejným vykonáváním nejvyšších trestů. Zůstala po ní jen pachuť zcela zničeného pole, na které si popravčí u magistrátu následně písemně stěžoval s žádostí o odškodné.
.jpg){kind=link}