Když se 26. března 1939 rozednilo nad Prahou, lidé vycházeli do ulic, které se přes noc doslova obrátily. Od tří hodin ráno platilo nové pravidlo, jezdit vpravo. Mnozí to vnímali jako další příkaz okupantů z Německa, ale ve skutečnosti šlo o krok, ke kterému se Československo zavázalo už o více než deset let dříve v Paříži. To, co mělo být symbolem modernizace, se tak stalo nechtěným symbolem ztracené svobody.
Československo se k jízdě vpravo zavázalo už ve Francii
Němci nám jízdu vpravo nenařídili, jen urychlili to, co už bylo dávno na papíře. Československo se k přechodu zavázalo už v roce 1926 podpisem Pařížské mezinárodní úmluvy o jízdě motorovými vozidly. Dohoda měla sjednotit evropská pravidla a usnadnit rostoucí automobilový provoz.
Československo úmluvu potvrdilo v roce 1930 a přislíbilo, že do pěti let se přidá k evropské většině. V praxi to ale znamenalo rozsáhlé úpravy tramvajových tratí, výhybek i nástupišť. Pražské Elektrické podniky tehdy spočítaly, že změna by vyšla na miliony a bude to úkol pro celé město.
Podobné problémy řešila i další města. Autobusy Praga a Škoda měly dveře na levé straně, tramvaje by musely být celé přestavěné. Proto se přechod neustále odkládal. Teprve v listopadu 1938, po odstoupení pohraničí, vydal výbor Národního shromáždění opatření, podle nějž se měla jízda vpravo zavést od 1. května 1939.
Okupace změnu urychlila
Po vstupu německých vojsk 15. března 1939 se však vše urychlilo. Wehrmacht byl zvyklý jezdit vpravo a 17. března vydal vrchní velitel Walther von Brauchitsch výnos, který přikazoval okamžitý přechod na pravostranný provoz v celém Protektorátu Čechy a Morava s výjimkou Prahy.
Hlavní město dostalo devítidenní odklad, aby dopravní podniky stihly přestavět koleje a výhybky. Ve tři hodiny ráno 26. března 1939 se Praha oficiálně připojila ke zbytku země. Ulice zaplavily plakáty s hesly „Jezdí se vpravo!“ nebo „Od 26. března jezdíme vpravo“, které visely doslova na každém rohu. Policisté stáli na křižovatkách a rukama ukazovali, kudy jet.
Změna přinesla chaos. Řidiči tápali, chodci se rozhlíželi špatným směrem a tramvaje mířily opačně. V prvních hodinách se v Praze stalo 26 dopravních nehod, jedna z nich měla tragický konec.
Mýtus o Hitlerovi a český paradox
Po válce se jízda vpravo stala pro mnohé symbolem okupace, přestože šlo o české rozhodnutí dávno před ní. Heslo „Rechts fahren!“ se objevovalo na plakátech a lidé ho spojovali s nacistickou propagandou. Fakta jsou ale jasná. Československo se k pravostranné jízdě zavázalo už v roce 1926.
Přechod na jízdu vpravo se týkal celé Evropy. Většina zemí kontinentu přešla na pravou stranu už dříve, výjimkou zůstaly státy pod britským vlivem. Posledními evropskými zeměmi, které ustoupily od jízdy vlevo, byly Švédsko v roce 1967 a Island o rok později.
Dnes to působí paradoxně. Co mělo ukázat naši modernost, se nakonec zapsalo jako připomínka ztracené svobody.
Zdroje: autorský text, CT24
