Chang a Eng Bunkerovi se zapsali do historie jako muži, kteří dali světu termín siamská dvojčata. Srostlí sourozenci z malé rybářské vesnice v Thajsku dokázali navzdory svému handicapu vybudovat v Americe ohromné impérium. Založili početnou rodinu se dvěma sestrami a zplodili více než dvacet dětí.
Z rybářské vesnice do světa
Narození chlapců v květnu 1811 v thajské vesnici Meklong nevyvolalo žádnou velkou paniku. Matka je vychovávala naprosto běžným způsobem a bratři se brzy naučili plavat i pomáhat s chovem kachen. Jejich hrudníky spojoval zhruba třináct centimetrů dlouhý pruh tkáně a sdíleli společná játra. Při jedné z koupelí v řece si jich náhodou všiml britský obchodník Robert Hunter.
Neobvyklé plavce nejprve považoval za zvláštní druh zvířete. Velmi rychle ale rozpoznal jejich obrovský finanční potenciál a začal jednat s úřady. Po pětiletém složitém vyjednávání pak odvezl osmnáctileté mladíky do Spojených států. Bratři zpočátku neuměli anglicky ani slovo, rychle se ovšem přizpůsobili a pod vedením nového manažera začali vystupovat pro platící diváky ve velkých městech.
Předváděli akrobatické kousky, metali kotrmelce a hráli společenské hry. Tvůrci show záměrně zdůrazňovali jejich původ pomocí orientálních kostýmů a typických copánků. Zájem veřejnosti byl obrovský a z dvojice se stala naprostá senzace. Postupně procestovali velkou část amerického kontinentu a zavítali i do západní Evropy.
Vlastní plantáž a rodinný kompromis
Po třech letech vyčerpávajících turné se sourozenci osamostatnili a převzali kontrolu nad svou kariérou. Přijali anglické příjmení Bunker a vydělali dostatek peněz na radikální změnu životního stylu. V roce 1839 si pořídili rozlehlé pozemky v Severní Karolíně, začali hospodařit na vlastní plantáži, získali americké občanství a stali se bohatými majiteli půdy i afrických otroků. Asijští přistěhovalci tak paradoxně požívali výsad bohaté jižanské smetánky.
Pozornost tehdejšího tisku se brzy zaměřila na jejich milostný život. Zvědavé otázky ustaly na jaře 1843, kdy se bratři oženili s dcerami místního farmáře. Sarah a Adelaide Yatesovy ovšem brzy odmítly trvale sdílet jednu domácnost. Sestry se velmi často hádaly a vyžadovaly naprosté soukromí. Bunkerovi proto postavili dva oddělené domy.
Přestěhovali se vždy po třech dnech. Hlavní slovo měl pokaždé výhradně majitel dané usedlosti a ten druhý se mu musel plně podřídit. Zvolený systém rodinného fungování zajistil všem klid. Eng se stal otcem jedenácti dětí a Chang přivedl na svět dalších deset potomků. Jejich rodová linie se v průběhu desetiletí neuvěřitelně rozrostla a do dnešních dnů čítá zhruba patnáct set potomků.
Krutá rána a společný konec
Občanská válka pak připravila rodinu o velkou část majetku. Úspory v jižanské měně ztratily hodnotu a otroci na plantážích získali svobodu. Tvrdá finanční realita donutila stárnoucí muže znovu vystupovat – vyrazili tedy na další turné do Evropy. Náročné cestování si ovšem vybralo krutou daň na jejich zdraví. Chang utrpěl při návštěvě starého kontinentu těžkou mozkovou mrtvici.
Zůstal paralyzovaný na pravé polovině těla a svůj stav těžce nesl. Útěchu hledal v alkoholu a fyzicky velmi rychle chátral. Zcela zdravý Eng se musel plně přizpůsobit a o svého nemohoucího bratra se nepřetržitě staral. Závěrečná kapitola tohoto příběhu se naplnila v mrazivých lednových dnech roku 1874. Chang dostal těžký zánět průdušek a oslabený organismus už nedokázal bojovat.
Zemřel v noci ve spánku ve věku dvaašedesáti let. Eng se ráno probudil a zjistil krutou pravdu. Ztráta bratra u něj vyvolala obrovský psychický šok. Fyzicky zdravý muž vydechl naposledy o pouhé tři hodiny později. Lékaři po jejich smrti provedli důkladnou pitvu a zkoumali propojení jejich těl. Došli k závěru, že současní chirurgové by srůst dokázali poměrně snadno operativně oddělit a dopřát bratrům nezávislý život.
A muži se třemi nohami si můžete přečíst ZDE.
