Podzim roku 1087 přinesl konec jedné velké éry. Anglický král Vilém Dobyvatel naposledy vydechl po vleklých zdravotních komplikacích ve francouzském Rouenu. Očekával se velkolepý státní pohřeb plný piety a úcty k zesnulému vladaři. Realita se ovšem proměnila v chaos zakončený událostí, která vyhnala přítomné z kostela.
Osudový náraz do koňského sedla
Na sklonku léta se devětapadesátiletý král vypravil na vojenské tažení k francouzskému městu Mantes. Panovník trpěl velkou nadváhou a tehdejší francouzský vladař si z jeho břicha veřejně utahoval. To Viléma vyprovokovalo k útoku, kůň pod ním se ale nečekaně vzepjal. Váha jezdce se prudce přesunula a on narazil tělem přímo na tvrdou hrušku sedla.
Silný úder mu vážně poranil vnitřní orgány. Následujících šest týdnů ležel ve velkých bolestech. Lékaři nedokázali vzhledem k jeho tělesné konstituci provést potřebný chirurgický zákrok. Na smrtelné posteli ještě stihl rozdělit své statky mezi syny a 9. září ráno zemřel.
Vyrabovaná komnata a cesta po řece
Okamžitě po jeho smrti nastal naprostý rozvrat. Vlivní šlechtici odjeli narychlo chránit své vlastní majetky před případnými nepokoji. Služebnictvo neztrácelo čas, pobralo zbraně, nádobí i oblečení a nahé tělo vladaře nechalo ležet na podlaze. Záchranu situace přinesl až jeden z projíždějících rytířů. Na vlastní náklady nechal ostatky nabalzamovat a zařídil převoz lodí po řece Seině.
Cílem cesty bylo více než sto kilometrů vzdálené město Caen. Během pomalé cesty začaly bakterie z poraněných střev pracovat a tělo vladaře se plnilo plyny. Po příjezdu do města navíc vypukl požár, obyvatelé běželi hasit plameny a ostatky musely znovu čekat.
Zrušený obřad kvůli starým křivdám
Po několika dnech se smuteční hosté konečně sešli v místním opatství. Značně oteklá tělěsná schránka čekala na uložení do země a biskupové žádali přítomné o odpuštění všech panovníkových hříchů. Z davu nečekaně vystoupil místní muž s neobvyklým požadavkem. Prohlásil, že opatství stojí na pozemku, který král dříve násilím sebral jeho otci. Muž důrazně zakázal uložení ostatků do této ukradené půdy. Kněží se po rychlé poradě rozhodli vyplatit stěžovateli šedesát šilinků jako okamžité odškodné za hrobové místo. Ceremoniál pak mohl po tomto neplánovaném zdržení pokračovat dál.
Mniši zkouší pokořit fyziku
Finální fáze pohřbu přinesla nečekaný technický problém. Kamenný sarkofág připravený v podlaze byl pro nafouklé pozůstatky příliš úzký. Přítomní mniši se rozhodli situaci vyřešit silou a začali krále do otvoru tlačit. Pod velkým tlakem se však napnutá střeva roztrhla. Hlasitá exploze uvolnila do prostoru celého kostela obrovské množství nahromaděných plynů a rozkládajících se tekutin.
„Nabobtnalá střeva praskla a nesnesitelný zápach napadl chřípí přihlížejících i celého davu,“ popsal situaci ve svém díle kronikář Orderic Vitalis. „Žádné kadidlo nedokázalo zápach překrýt a smuteční hosté prošli zbytkem obřadu tak rychle, jak jen mohli,“ dodal dobový autor. Znechucení kněží zbytek textů urychleně odříkali a všichni hosté se rozutekli na čerstvý vzduch.
_(BM_1868,1114.278).jpg){kind=link}