Předvánoční čas je plný očekávání, vůně jehličí a jemného světla svíček. Proč ale vlastně advent slavíme, odkud se vzal adventní věnec s barevnými svíčkami? A kdo přišel s nápadem adventního kalendáře? Pojďte si s námi připomenout, že toto období není jen o shonu, ale především o tradici, klidu a přípravě na největší svátky roku.
Jak se zrodil advent? Příběh o čekání
Původ adventu sahá až do 4. století a jeho název pochází z latinského slova adventus, což znamená příchod. Původně sloužil věřícím jako období duchovní přípravy na Vánoce a křest, často spojené s půstem a rozjímáním. Zpočátku se doba adventu lišila, často trvala od svátku sv. Martina (11. listopadu).
Důležitý zlom nastal v 7. století. To papež Řehoř Veliký stanovil jeho trvání na čtyři neděle před Vánocemi. Symbolicky tak odkazující i na čtyři tisíce let, které uplynuly od stvoření světa po narození Krista. Dříve církev dbala na vážnost a klid, nekonal se tanec ani svatby. Lidé si však i tak toto období krátili scházením se u společné práce, které často provázel zpěv a zábava, což se církevním hodnostářům příliš nelíbilo.
Adventní věnec: Z dětského kola k symbolu věčnosti
Adventní věnec je dnes neodmyslitelnou součástí našich domovů, ale je to poměrně mladá tradice. Je to ryze křesťanská záležitost, která vznikla před zhruba 180 lety v Hamburku. Sirotky v místním ústavu se neustále ptaly vychovatele, mladého studenta teologie Johanna Hinricha Wicherna, kdy už budou Vánoce.
Proto jim v roce 1839 vyrobil z velkého dřevěného kola předchůdce věnce. Umístil na něj devatenáct malých červených svíček pro všední dny a čtyři velké bílé pro neděle. Děti každý den zapálily jednu, a tak názorně odpočítávaly, než přijde Štědrý den. Zvyk se rychle šířil a postupně se ustálil na čtyřech svíčkách, jak je známe dnes.
Symbolika barev a tvaru
Tradiční adventní věnec se vyrábí ze zeleného základu, nejčastěji z jehličnanů, který spolu s kulatým tvarem symbolizuje věčnost a život. Neměla by na něm chybět červená barva, upomínající na Kristovu krev prolitou za spásu světa. Klasické adventní věnce se dříve zavěšovaly na stuhách, ale dnes jsou častější ty, které zdobí sváteční stůl.
Barvy svíček se liší podle církevní tradice. V katolické církvi by měly mít svíčky liturgickou fialovou barvu, symbolizující noblesu a rozjímání. Tři fialové svíčky doplňuje jedna růžová, která představuje radost a naději.
Některé protestantské církve volí červenou a zlatou (život a vítězství dobra), zatímco v luteránské a anglikánské církvi se objevuje modrá, symbolizující královskou hodnost. Stále populárnější je i pátá, bílá svíce (Kristova svíce) umístěná uprostřed, která se zapaluje až na Štědrý den, symbolizující čistotu a narození Krista. Svíčky mají dokonce i svá jména, například první je „svíce proroků“ (naděje) a poslední „andělská“ (mír a pokoj).
Zrod adventního kalendáře aneb Sladké čekání z Německa
I tradice adventního kalendáře má své kořeny u našich německých sousedů. V devatenáctém století si lidé před Vánoci různě značili dny, ať už křídou na dveře nebo jinými šikovnými způsoby.
Klíčový moment ale přišel v roce 1908, kdy tiskař Gerhard Lang vytiskl ten vůbec první. Co ho inspirovalo? Vzpomínka na dětství! Jeho maminka mu tehdy vyrobila domácí kalendář, do kterého schovávala malé sladkosti. Ten nápad se chytil. Kalendáře si lidé rychle oblíbili, dokud jejich rozmach násilně nepřerušila druhá světová válka.
Po válce se ale zase vrátily a, světe div se, i díky vlivu Američanů, a dokonce samotného prezidenta Eisenhowera, který se s kalendářem nechal fotit, se rozšířily i za oceán. Dnes je to sice velký byznys plný čokolád a kosmetiky, ale podstata zůstává krásně jednoduchá: zpříjemnit nám to nekonečné čekání na Štědrý den.
