Královské město Litoměřice mělo na konci 16. století velmi výsadní postavení a s ním i vlastního popravčího. Litoměřický kat mistr Kabát bydlel v pohodlném kamenném domě za hradbami a na rozdíl od očekávání šlo o muže neobyčejně mírného a bohabojného. Jeho profesní věrnost ale prošla mimořádně krutou zkouškou. Úřad popravčího ovšem v dalších staletích přinesl městu i mnohem záhadnější příběhy.
Krvavé posvícení a nejtěžší úkol
Kabát se vždy po útrpném výslechu či exekuci odebíral do místního kostela s prosbou o odpuštění. V paměti mu neustále zněla slova purkmistra o nutnosti splnit každý nařízený trest. Tento slib dostal vážnou trhlinu během obvyklého setkání s žateckým kolegou Vyskočilem na místním posvícení. Veselá oslava se zvrhla v hádku, při které Vyskočil smrtelně bodl nožem lounského kata Rosu. Soud zasedl bez odkladu a vrah dostal trest smrti stětím.
Litoměřický popravčí tak musel hned druhý den utnout hlavu svému příteli. Rána mečem sice dopadla naprosto přesně, ale povinnost přinesla vykonavateli obrovské duševní utrpení. Odsouzený se na něj do poslední chvíle upřeně díval v marném očekávání zázraku. Zlomený mistr mlčky převzal od rady třicet grošů, nasedl na koně a s notnou dávkou vína spěchal pryč z města.
Přízrak v lesích u Ohře
Chladný podzimní večer ho zastihl v hlubokých hvozdech nedaleko Loun. Uvázal koně na mýtině, zabalil se do ovčí houně a vyčerpáním usnul. Ze spánku ho vyrušil podivný šelest a z noční tmy se začala vynořovat postava popraveného muže s vlastní useknutou hlavou v ruce. Šílený hrůzou nechal všechny své věci ležet pod stromem, naskočil do sedla a prchal pryč. Hned ráno požádal městskou radu o uvolnění z funkce a zbytek života strávil na svém malém hospodářství.
Magické zrcadlo a trestná výprava
Funkci městského kata následně převzal jeho nejstarší pacholek a úřad dál spolehlivě fungoval v rukou dalších nástupců. O posledním litoměřickém popravčím se dokonce traduje, že vlastnil magické zrcadlo na odhalování zlodějů. Stačilo vyslovit ukradenou věc a na čiré ploše se objevila tvář pachatele. Jistý chmaták se rozhodl kouzlo vyzkoušet a nahlásil krádež vlastních uschovaných zlaťáků. Zrcadlo odhalilo jeho vlastní obličej a vyděšený muž se raději rychle odstěhoval pryč.
Schopnosti litoměřických mistrů meče zachránily život i teplickému syndikovi, který zabloudil v hlubokých lesích do osamělé krčmy. Postupně tam dorazilo devět maskovaných loupežníků a vynesli nad nečekaným hostem rozsudek smrti.
U stolu však seděl i vysoký muž v černém plášti, jenž si vyžádal poslední společný přípitek všech přítomných. Vzápětí pod oděvem nahmatal obří zbraň a bleskově všem devíti zločincům sťal hlavu. Právnímu zástupci města pak na kraji Litoměřic vysvětlil, že pouze vykonal spravedlnost nad trýzniteli celého kraje trochu ostřejším nástrojem než úřednickým brkem.
