Bývalý prezident Václav Havel obří betonové stavby nelichotivě překřtil na králíkárny. Paneláky se zrodily z poválečné touhy po rychlém bydlení a změnily tvář našich měst k nepoznání. Dodnes v nich nacházejí domov více než dva miliony lidí. Jak vlastně tyto neuvěřitelné skládačky pro dospělé rostly před očima?
Zlínské experimenty s betonem
Prvotní myšlenka masivní výstavby odstartovala pod křídly zlínské firmy Baťa už začátkem 40. let. Dřívější zdlouhavé vyzdívání stěn z obyčejných cihel pomalu ustupovalo novým moderním potřebám a nutnosti stavět efektivněji. Dělníci začali naplno zkoušet úplně jiný postup a zaměřili se na budování pomocí velkých betonových tvárnic. Na zlínském nábřeží posléze vyrostl vůbec první pětipodlažní dům smontovaný z velkých celostěnových panelů za rekordní 4 měsíce.
Příprava samotného materiálu probíhala velmi systematicky ve specializovaných továrnách zvaných panelárny. Zkušení dělníci rovnou do betonových desek vkládali silnou ocelovou výztuž i kompletní rozvody pro elektřinu. Často se do nich připravovala už hotová okna nebo tolik potřebná tepelná izolace. Hotové těžké díly pak obrovská nákladní auta a speciální podvalníky převážely z továren přímo na hučící staveniště.
Montáž za pomoci obřích jeřábů
Samotná montáž na místě představovala skvěle zkoordinované divadlo s vysokými věžovými jeřáby v hlavní roli. Vznášející se tunové panely se usazovaly na svá přesná místa a zruční chlapi je obratem spojovali pevnými ocelovými prvky. Pro naprosté bezpečí budoucích obyvatel se celá konstrukce nakonec poctivě zpevnila čerstvým betonem. Uvnitř hrubých staveb už pak stačilo jen důkladně zaizolovat spoje a usadit typická umakartová bytová jádra.
Nové obytné bloky začaly růst závratným tempem po celé zemi a rozlehlá sídliště nabízela lidem dostupné moderní bydlení. Úplně první postavené domy na pražské Zelené lišce ještě vítaly nové majitele zdobenými arkádovými vchody a krásnými barevnými mozaikami. Města ale rychle potřebovala ubytovat ohromné množství lidí a estetické architektonické detaily musely ustoupit samotné rychlosti stavění. Lidé z venkovských stavení v té době nadšeně oslavovali první dny s vlastní toaletou a tekoucí teplou vodou.
Konec masivní státní podpory
Některé realizované projekty naprosto překonaly běžné standardy a vytvořily ohromující celorepublikové rekordy. Pražské Jižní Město dodnes nabízí pohled na neuvěřitelných 81 metrů vysokou ubytovnu Kupa s třiadvaceti patry. Titul nejdelšího panelového domu si drží ostravský komplex s úctyhodnou délkou přes půl kilometru a obdivuhodnými osmadvaceti vchody. Liberec se zase pyšní známou lomenou budovou ve tvaru hokejky určenou pro stovky rodin.
Pád politického režimu na konci 80. let vnesl do tehdejšího stavebnictví velké změny a pro mnohé panelárny to znamenalo jasný konec provozu. Stát přestal masivně dotovat tvorbu betonových sídlišť a shánění financí padlo čistě na bedra samotných obcí a družstev. Stavaři ještě nějakou dobu z naprosté nutnosti poctivě dokončovali dříve rozehrané projekty a naplňovali sny dlouze čekajících rodin. Dnes tyto historicky velmi výrazné stavby dostávají nové barevné i zateplené kabáty a slouží dalším generacím.
