Dětství strávila odmítáním dívčích šatů a o několik desetiletí později se Amelia Mary Earhartová zapsala do dějin letectví. Vymanila se z očekávání tehdejší společnosti a s neochvějnou jistotou usedla do kokpitu letadla. Cesta na vrchol stála obrovské úsilí a její poslední let dodnes zůstává hádankou.
Nákup žlutého dvouplošníku po okouzlení z výšky
Rodinnou idylu v mládí narušily otcovy problémy s alkoholem a ztráta majetku, dívka se proto musela spolehnout sama na sebe. Během první světové války ošetřovala v Torontu zraněné piloty a naslouchala jejich vyprávění.
Zásadní zlom nastal o několik let později na letišti v Los Angeles. Zaplatila si zkušební let a pohled z výšky definitivně určil její další kroky. Okamžitě opustila univerzitu a vzala několik brigád, aby zaplatila nákladný výcvik. Dvacáté páté narozeniny oslavila pořízením vlastního stroje. Za dva tisíce dolarů získala chromově žlutý dvouplošník Kinner Airster a pojmenovala ho Kanárek. O pár měsíců později s ním vystoupala do rekordní výšky přesahující čtyři tisíce metrů.
Osamocená cesta nad vlnami Atlantiku
Do povědomí veřejnosti se poprvé výrazně zapsala letem z roku 1928, kdy jako pasažérka překonala Atlantický oceán. Toužila však po plnohodnotném vlastním výkonu. „Chtěla jsem se obhájit sama před sebou,“ vysvětlila Earhartová v rozhovoru pro americký tisk.
O čtyři roky později proto nasedla do stroje Lockheed Vega a odstartovala z kanadského Harbor Grace. Vysoko nad mraky bojovala s vypadlým výškoměrem a do očí ji štípal dým z unikajícího paliva. Hladová sestoupila blíž k hladině a brzy nato zahlédla rybářské lodě. Po téměř patnácti hodinách dosedla na pastvinu v Severním Irsku. Pastevec u stáda krav se okamžitě zeptal na místo startu. „Z Ameriky,“ odpověděla mu tehdy s obrovskou úlevou.
Vlastní oděvní značka a přípravy na oblet planety
Létání pro ni představovalo absolutní svobodu. Odmítala život v domácnosti, neměla děti a plně se věnovala své vášni. Neúnavně propagovala zapojení žen do technických oborů a pracovala ve firmách vyrábějících letadla. Aktivní přístup k životu promítla i do světa módy, když navrhla pohodlné oblečení pro moderní ženy.
Rostoucí popularita jí přinesla manželství s manažerem Georgem P. Putnamem. Společně naplánovali další smělý cíl v podobě kompletního obletu planety. Manžel sehnal finance na vysněný jednoplošník Lockheed Electra. První start zmařila porucha a napodruhé stroj 1. června 1937 s doletem až 4000 km a s navigátorem Fredem Noonanem úspěšně vzlétl.
Ztraceni v mlze nad tichomořským atolem
Z výšky bezpečně pozorovali africké pouště i australskou přírodu. Na začátku července nabrali z Nové Guineje kurz na Howlandův ostrov v Tichém oceánu. Tam měli doplnit zásoby paliva. Nad rozlehlou vodní plochou se však situace prudce zkomplikovala a rádiové spojení s loděmi sláblo.
Před jednadvacátou hodinou se z vysílačky ozval už jen sotva slyšitelný hlas. Pilotka hlásila bloudění v mlze, palivo na půl hodiny a marné hledání pevniny. Následovalo úplné ticho.
Úřady dvojici po bezvýsledném pátrání prohlásily za mrtvou a vynořily se divoké teorie o zajetí japonskou armádou. Forenzní antropolog Richard Jantz nedávno prozkoumal dochované záznamy kostí nalezených na pustém atolu Nikumaroro a připsal je s vysokou jistotou ztracené letkyni. Tým průzkumníka Tonyho Romea zase v roce 2024 zachytil obrysy připomínající vrak letadla v hloubce pěti tisíc metrů, avšak ten se ukázal být pouze nešťastně tvarovaným skalním útvarem. Záhada jejího zmizení je tak stále neobjasněna.
.jpg){kind=link}