Japonský ostrov Hašima ukrývá příběh plný velkého průmyslového rozmachu i náhlého pádu. Dnes sem zvědaví návštěvníci míří za prohlídkou zarostlých továren a polozbořených betonových ubytoven, dříve tu ale doslova nebylo k hnutí. Bývalý uhelný důl uprostřed moře pulzoval životem celá desetiletí a stal se z něj jeden z nejvíce zalidněných kousků pevniny na planetě. Nyní jeho chátrající ulice i opuštěná schodiště ovládá jen ticho a slaný mořský vítr.
Zlatá éra na dně moře
Ostrov ležící patnáct kilometrů od Nagasaki u pobřeží Kjúšú zažil ohromný stavební boom. Koncem 19. století odkoupil areál koncern Mitsubishi a pustil se do velkolepého projektu dobývání uhlí z mořského dna. Pro dělníky a jejich rodiny začaly postupně růst masivní devítipatrové ubytovny budované ze speciálního betonu schopného odolávat ničivým vlnám i silným tajfunům.
Na ploše necelých šesti hektarů o délce pouhých 480 metrů se na vrcholu těžby tísnilo přes pět tisíc lidí. Vzniklo tak unikátní průmyslové město a množství poschoďových budov mu dodalo zcela specifický tvar. Z dálky zástavba nápadně připomínala japonskou válečnou loď Tosa a obehnaná ochrannou zdí si rychle vysloužila přezdívku Gunkandžima neboli Ostrov Bitevní loď.
Život a stíny v podzemních tunelech
Pracovní podmínky hluboko pod hladinou oceánu bez ustání testovaly limity lidské výdrže. Muži trávili předlouhé hodiny v těžkém prostředí a odpočívali velmi málo. „Byl jsem jedním z místních krtků, jak jsme byli také nazýváni, a těžil jsem uhlí,“ svěřil se v reportáži pro list The Guardian bývalý horník Tomoji Kobata. Vytěženou surovinu pak pomáhal rozbíjet a připravovat k odvozu na pevninu. Práce ho stála obrovské množství sil a veškerý volný čas proto věnoval odpočinku.
Opuštěný komplex nese i hodně temné vzpomínky spojené s obdobím druhé světové války. Japonská vláda a armáda sem posílaly korejské civilisty i čínské zajatce na nucené práce. Vinou podvýživy, naprostého vyčerpání a extrémně nebezpečného prostředí jich v uhelných tunelech stovky zahynuly.
Rychlý konec a nadvláda přírody
V 60. letech minulého století začala ropa úspěšně nahrazovat uhlí a chod těžební kolonie nabral velmi rychlý spád. Uhelné doly se po celém Japonsku zavíraly a společnost Mitsubishi oficiálně ukončila provoz na Hašimě na jaře roku 1974. Obyvatelé museli domovy sbalit a nechat za sebou celou vybudovanou infrastrukturu. Opuštěné byty i těžební zařízení začaly bez pravidelných oprav pod náporem silného větru a počasí rychle chátrat.
Narušené budovy představovaly pro nepozvané hosty vážné nebezpečí a majitelé vstup do areálu přísně zakázali. Z betonové platformy se rázem stalo prázdné místo ponechané zcela napospas přírodě. Do chátrajícího zdiva se naplno opřely přírodní živly a lidé oblasti začali říkat ostrov duchů.
Zříceniny pod náporem zvědavců
Rozpadající se komplex s dobovými stavbami začal po roce 2000 silně přitahovat pozornost vyznavačů industriálního rozkladu i zvědavých turistů. Ponurá atmosféra betonových trosek a známých schodů do pekla posloužila také filmařům. V roce 2012 se přímo v ruinách natáčely napínavé scény pro úspěšnou bondovku Skyfall.
Zastupitelé města Nagasaki opuštěný areál převzali a začali ho upravovat pro veřejnost. Původní plány na zpřístupnění narazily na velmi špatný stav zdiva a záchranné práce nabraly zpoždění. Po zpevnění nejhorších částí chátrajících budov se turisté konečně dočkali povolení k prohlídce. Nyní si mohou prohlížet zruinované dělnické čtvrti a tichou šintoistickou svatyni ze tří bezpečných vyhlídkových plošin. Kdo se k pobřeží nevydá osobně, může si celé opuštěné hornické mraveniště s výhledem na Východočínské moře projít ve službě Google Street View.
