Jeho životní příběh připomíná nečekaně rychlý blesk. Ludvík Jagellonský se narodil dříve před plánovaným termínem, vládu nad dvěma rozlehlými zeměmi formálně převzal v pouhých deseti letech a začal velmi brzy šedivět. Na jeho mladá bedra navíc dopadla obrovská tíha zadluženého česko-uherského soustátí. Zemřel na bitevním poli ve věku dvaceti let.
Zlatá peřinka a slzy v katedrále
Stárnoucí a nemocný Vladislav toužebně očekával narození mužského dědice. Chlapec přišel na svět první červencový den roku 1506 a od narození jej obklopoval mimořádný luxus. Otec nechtěl riskovat potíže s nástupnictvím a zajistil synovu korunovaci v Uhrách už před jeho druhými narozeninami. Obřad v pražském chrámu svatého Víta následoval o rok později a doprovázely ho silné emoce samotného vládce.
Starší sestra Anna natahovala ruce po třpytící se koruně a Vladislav jí drahocenný klenot na chvíli položil na hlavu pro utišení dívčina pláče. Porušil tím zcela vědomě velmi přísná ceremoniální pravidla.
Ambiciózní manželka na budínském dvoře
Ludvík Jagellonský ztratil otce v deseti letech a formálně převzal obě království. Skutečnou moc držela v rukou rozhádaná rada a mladík trávil svůj čas lovem, účastí na turnajích a bezstarostnou zábavou. Budoucnost obou rodů naplánoval císař Maxmilián Habsburský prostřednictvím domluvených sňatků. Zásadní obrat pro mladého krále nastal s příjezdem Marie Habsburské do uherského Budína koncem roku 1521.
O rok starší a mimořádně sebevědomá manželka vyrostla po boku silných bratrů Ferdinanda a Karla V. Na novém dvoře tvrdě narazila na slabou panovnickou autoritu a začala okamžitě jednat. Pod jejím přímým tlakem se Ludvík pokusil omezit moc místních magnátů a získat větší kontrolu nad prázdnou královskou pokladnou. Zadluženost dvora vinou jeho otce dosahovala astronomických výšek a veškeré snahy o nápravu poměrů končily neúspěchem.
Rytířské sny proti tureckým dělům
Do českého království zavítal mladý vládce pouze na velmi krátkou dobu kvůli hrozící občanské válce mezi svéhlavou šlechtou a morové nákaze v Uhrách. Místní mocenský spor urovnal a urychleně odcestoval zpět do Budína. Jagellonský choval velký obdiv ke středověkým rytířským ideálům a cítil povinnost bránit Evropu před cizí hrozbou. Na jaře roku 1526 zaútočil na Uhry osmanský sultán Süleyman s obrovskou a skvěle vybavenou armádou.
Manželka Marie i švagr Ferdinand nabádali k opatrnosti a odmítli poskytnout potřebnou vojenskou podporu. Ludvík dal přednost radám papežského vyslance a s pětatřiceti tisíci muži vyrazil na jih. U města Moháč narazil na šedesátitisícové vojsko se třemi stovkami děl a elitními jednotkami janičářů.
Odmítl čekat na blížící se patnáctitisícové posily a zavelel k přímému útoku těžké jízdy. Nepřátelská lehká kavalérie a drtivá dělostřelba obklíčenou armádu zcela zdecimovala. Král po prohraném střetu spadl z koně a utonul v bažinách při pokusu o záchranu vlastního života.
Jeho tělo se podařilo objevit až zhruba po necelých dvou měsících od bitvy. Našel ho v polovině října 1526 jeho komorník Oldřich Cetrys, který po zmizelém panovníkovi dlouze pátral. Královy ostatky ležely v hlubokých bažinách u rozvodněného potoka Csele, kde se při zmateném útěku z bojiště utopil pod tíhou svého těžkého brnění. Teprve v listopadu pak mohl být slavnostně pohřben.
.jpg){kind=link}