Japonská císařská armáda vytvořila během druhé světové války přísně utajovanou výzkumnou skupinu s názvem Jednotka 731. Hlavním velitelem rozsáhlého komplexu v čínském Mandžusku se stal vystudovaný lékař Širó Išii. Oficiální oddělení pro prevenci epidemií sloužilo jako dokonalá zástěrka pro vývoj biologických zbraní. V útrobách falešného dřevozpracujícího závodu přišly o život tisíce nic netušících obětí.
Krycí název pro výzkum zbraní
Základna vyrostla nedaleko města Charbin v oblasti Pchingfang a pod velením armádního lékaře zaměstnávala desítky špičkových výzkumníků. Pracovníci areálu cynicky označovali vězněné lidi jako dřevěné špalky a rozlehlý komplex navenek vydávali za obyčejnou pilu. Část hlavního štábu s podzemním vězením dokonce sídlila v opuštěné budově bývalého československého konzulátu. Mezi pokusnými objekty převažovali místní Číňané, ale do cel přeplněného tábora putovali také ruští nebo mongolští zajatci.
Lékařské týmy se podrobně zaměřily na zkoumání nejrůznějších nakažlivých nemocí a detailní pozorování účinků extrémních podmínek na živý organismus. Širó Išii a jeho kolegové záměrně infikovali vězně morem nebo syfilidou a následně prováděli pitvy za plného vědomí pacientů bez použití jakéhokoliv umrtvení. Cílem těchto zákroků bylo sledování postupující infekce na vnitřních orgánech před tím, než nastane přirozený proces rozkladu tkání. Většina testovaných nepřežila v uzavřeném areálu déle než jeden měsíc.
Testování limitů lidského těla
Armádní fyziologové zkoumali na vězních také obranyschopnost lidského organismu proti silným omrzlinám. Pokusné osoby musely držet končetiny v kádích s ledovou vodou až do úplného zmrznutí a vědci pak testovali nejrůznější způsoby rychlého rozmrazování pomocí horké lázně nebo otevřeného ohně. Další probíhající výzkumy zahrnovaly dlouhodobé odpírání stravy i tekutin nebo pobyt v obřích odstředivkách s vysokým přetížením. Armáda zkoušela na lidech připoutaných ke kůlům také účinnost běžných trhavin a plamenometů.
Laboratorní výsledky si velení navíc ověřovalo i ve volné přírodě přímo na čínském civilním obyvatelstvu. Speciálně vycvičená letecká divize shazovala na města hliněné pumy naplněné infikovanými blechami. Odborné pozorovací týmy po útoku ihned přijely do zasažené oblasti a velmi pečlivě zaznamenávaly postup vzniklé smrtelné epidemie mezi místními. Pouze při jednom takovém shozu na město Čchüčou zahynuly na následky moru tři tisíce lidí a celkový počet obětí biologických útoků stoupá podle odhadů do stovek tisíc.
Útěk před blížící se armádou
Konec systematického experimentování přinesl až úplný závěr války a postupující sovětská vojska v srpnu roku 1945. Velení nařídilo okamžitou likvidaci veškerých kompromitujících důkazů včetně usmrcení zbývajících vězňů a srovnání výzkumných budov se zemí pomocí silných výbušnin. Do volné přírody utekly infikované krysy a Širó Išii se svými nejbližšími spolupracovníky rychle prchl zpět do Japonska. Hlavní strůjci celého projektu v tu chvíli doufali v záchranu před soudním tribunálem a zachování naprostého mlčení.
Prominentní kariéry na svobodě
Američtí zástupci zajistili hlavním japonským výzkumníkům zaručenou beztrestnost výměnou za kompletní předání nashromážděných lékařských dat z prováděných pokusů. Viníci z řad lékařů díky této tiché dohodě nikdy nestanuli před válečným soudem a plynule navázali na své předchozí slibné kariéry.
Širó Išii dožil v klidu jako zcela svobodný člověk a jeho zástupce Masadži Kitano dokonce po válce vybudoval největší farmaceutickou společnost v zemi. Oficiální japonské úřady existenci této jednotky přiznaly až po tlaku v roce 2002.
