Hlava pomazaná Bohem skončila v koši a tělo ve vápně. Poprava Ludvíka XVI. pohřbila starou Evropu

Bylo sychravé, mlhavé pondělí. Pařížané se tlačili na Náměstí Revoluce, aby na vlastní oči spatřili pád tisícileté tradice. Pod ostřím gilotiny stál muž, jehož moc ještě nedávno pocházela od samotného Boha. Ludvík XVI. se onoho 21. ledna 1793 stal pouhým smrtelníkem. Jeho smrt definitvně pohřbila starou Evropu.

REKLAMA

Cesta na popraviště

Tehdy to vypadalo spíše jako vojenská operace než poslední cesta odsouzence. Kočár s bývalým králem nejel prázdnými ulicemi. Lemovaly je špalíry vojáků, celkem jich bylo v ulicích Paříže nasazeno přes osmdesát tisíc. Republikánská vláda se bála pokusu o osvobození panovníka, proto bubeníci po celou dobu cesty vířili do bubnů, aby přehlušili případné volání roajalistů.

V kočáře seděl Ludvík se svým zpovědníkem, irským knězem Henrym Essexem Edgeworthem, a četl modlitby pro umírající. Cesta z Templu trvala téměř dvě hodiny. Vůz se kymácel v ranní mlze a atmosféra ve městě byla napjatá k prasknutí. Nikdo nevěděl, co bude následovat. Poprava krále byla tabu, které se Francouzi chystali prolomit.

Když kočár konečně zastavil pod lešením, panovník vystoupil. Katovi pacholci se na něj vrhli, aby mu svlékli kabát a svázali ruce. To byl moment, kdy se král vzepřel. Považoval spoutání za ponížení, které se neslučuje s jeho postavením. Zklidnil ho až kněz Edgeworth. „Sire, v této nové urážce vidím jen poslední rys podobnosti mezi Vámi a Bohem, který bude Vaší odměnou,“ řekl mu duchovní.

Občan Capet

Pro revolucionáře už to nebyl Ludvík XVI., král Francie a Navarry. Byl to jen obyčejný občan Ludvík Capet. Proces, který popravě předcházel, byl rychlý a nemilosrdný. Konvent ho shledal vinným z velezrady a spiknutí proti veřejné svobodě. Hlasování o trestu smrti bylo těsné, ale rozhodující. Panovník přijal rozsudek s ledovým klidem, který překvapil i jeho největší odpůrce.

Ludvík XVI. se loučí s rodinou. FOTO: Le Jeune & Couché fils, Public domain, via Wikimedia Commons

Jeho chování v posledních hodinách fascinuje historiky dodnes. Večer před smrtí se rozloučil s rodinou, povečeřel a klidně usnul. Ráno odmítl pomoc při oblékání. Věděl, že hraje svou poslední roli, a chtěl ji dohrát důstojně. I na popraviště vystoupal pevným krokem.

Poslední slova

Když Ludvík stanul na vyvýšeném pódiu, pokusil se promluvit k davu. Chtěl, aby lid slyšel jeho poslední vzkaz. „Lidé, umírám nevinný!“, zvolal silným hlasem. Chtěl pokračovat, ale velitel národní gardy Santerre dal pokyn bubeníkům. Zvuk bubnů okamžitě přehlušil králův hlas. Přesto se dochovala část jeho slov, kterou zaslechli ti nejblíže u lešení.

„Odpouštím původcům své smrti a prosím Boha, aby krev, kterou prolijete, nikdy nepadla na Francii,“ stihl říct panovník, než ho kati přivlekli pod ostří. Byla to slova muže, který byl smířen s osudem. O několik vteřin později se ozvalo zasvištění těžkého nože.

Charles-Henri Sanson

Mužem, který spustil čepel, byl slavný pařížský kat Charles-Henri Sanson. Sám byl monarchista a poprava krále ho hluboce zasáhla. Později musel čelit pomluvám, že se král na popravišti choval zbaběle. Sanson to rázně odmítl v dopise, který zaslal novinám Thermomètre du jour.

„Vystoupil na lešení s odvahou, která nás všechny překvapila,“ napsal Sanson o králově posledním momentu. Popravčí rodina Sansonů sloužila francouzským králům po generace. Osud tomu chtěl, že právě Charles-Henri musel ukončit život toho, jemuž přísahal věrnost. Legenda praví, že po exekuci tajně nechal sloužit za královu duši mši.

Krev jako suvenýr

Jakmile hlava dopadla do koše, jeden z katových pomocníků ji zvedl a ukázal davu. Náměstím se rozlehl křik: „Ať žije národ! Ať žije republika!“ Mnozí lidé se vrhli k lešení s kapesníky a kusy látek, aby je namočili do královy krve. Chtěli mít doma relikvii. Věřili, že krev krále přináší štěstí, nebo si prostě chtěli uchovat důkaz, že byli u toho, když padla monarchie.

Tělo bylo okamžitě převezeno na hřbitov Madeleine a vhozeno do hluboké jámy vysypané nehašeným vápnem. Revolucionáři chtěli, aby po králi nezbylo nic, žádný hrob, ke kterému by se dalo modlit. Historie ale ukázala, že se spletli. Poprava z Ludvíka udělala mučedníka a pro Evropu se stala symbolem hrůzy, která může nastat, když se řád zhroutí v chaos.

O osudech dalších osobností si můžete přečíst ZDE.

Mohlo by vás zajímat:
Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (en.chateauversailles.fr, britannica, ct24.ceskatelevize).

Poslat článek dál

Přidat kroniqa.cz na seznam

Petr Vysloužil
Petr Vysloužil
Jsem publicista se zájmem o film, kulturu a společenské dějiny. Sleduji, jak se minulost promítá do současnosti i do popkultury. Ve svých textech propojuji ověřená fakta s příběhy, které dávají dějinám lidský rozměr a přibližují je dnešnímu čtenáři. Na volné noze publikuji již více než deset let.

Další články
Související

Cara Mikuláše s rodinou i služebnictvem popravili ve sklepě. Ostatky dětí se našly až v roce 2007

V červenci 1918 bolševici v Jekatěrinburgu zastřelili cara Mikuláše II. a jeho rodinu. Těla polili kyselinou a zakopali v lese, našla se až po desetiletích.

Kat Wohlschlager věšel lidi pro císaře i Masaryka. Po 28. říjnu 1918 dostával 15 tisíc korun ročně a 500 za popravu

Leopold Wohlschlager pracoval jako státní popravčí pro rakouskou monarchii i Masarykovu republiku. Vyučený zlatník vykonal během své kariéry 24 exekucí.

Vasilij Archipov odvrátil jadernou válku. Na palubě sovětské ponorky B-59 odmítl odpálit torpédo

V říjnu 1962 ztratila sovětská ponorka u Kuby spojení s velením. Kapitán nařídil odpálit jaderné torpédo. Zástupce Vasilij Archipov fatální útok včas zastavil.

Britský král Jiří III. mluvil při záchvatech hodiny bez přestávky. Jeho modrou moč způsobovala tehdejší léčba

Britský panovník Jiří III. trpěl v pozdějších letech vlády těžkými záchvaty. Moderní vědci podle jeho dopisů a vlasů odhalili pravou příčinu nemoci.

Tajnou popravu kazatele na radničním dvoře prozradila krev. Zpod zavřených vrat vytekla přímo na náměstí

Husitský kněz Jan Želivský získal v Praze neomezenou moc a likvidoval své odpůrce. V březnu 1422 ho konšelé vylákali na radnici a nechali bez soudu stít.

U hradu Loket se našel 107 kilo těžký meteorit, který obestírá stará pověst. V roce 1319 tam věznili tříletého Karla IV.

Kamenný hrad Loket střeží pozůstatek nejstaršího meteoritu na českém území. V jeho zdech král Jan Lucemburský držel v zajetí tehdy malého Karla IV.
REKLAMA

⚡️Nejčtenější

REKLAMA