Hlava pomazaná Bohem skončila v koši a tělo ve vápně. Poprava Ludvíka XVI. pohřbila starou Evropu

Bylo sychravé, mlhavé pondělí. Pařížané se tlačili na Náměstí Revoluce, aby na vlastní oči spatřili pád tisícileté tradice. Pod ostřím gilotiny stál muž, jehož moc ještě nedávno pocházela od samotného Boha. Ludvík XVI. se onoho 21. ledna 1793 stal pouhým smrtelníkem. Jeho smrt definitvně pohřbila starou Evropu.

REKLAMA

Cesta na popraviště

Tehdy to vypadalo spíše jako vojenská operace než poslední cesta odsouzence. Kočár s bývalým králem nejel prázdnými ulicemi. Lemovaly je špalíry vojáků, celkem jich bylo v ulicích Paříže nasazeno přes osmdesát tisíc. Republikánská vláda se bála pokusu o osvobození panovníka, proto bubeníci po celou dobu cesty vířili do bubnů, aby přehlušili případné volání roajalistů.

V kočáře seděl Ludvík se svým zpovědníkem, irským knězem Henrym Essexem Edgeworthem, a četl modlitby pro umírající. Cesta z Templu trvala téměř dvě hodiny. Vůz se kymácel v ranní mlze a atmosféra ve městě byla napjatá k prasknutí. Nikdo nevěděl, co bude následovat. Poprava krále byla tabu, které se Francouzi chystali prolomit.

Když kočár konečně zastavil pod lešením, panovník vystoupil. Katovi pacholci se na něj vrhli, aby mu svlékli kabát a svázali ruce. To byl moment, kdy se král vzepřel. Považoval spoutání za ponížení, které se neslučuje s jeho postavením. Zklidnil ho až kněz Edgeworth. „Sire, v této nové urážce vidím jen poslední rys podobnosti mezi Vámi a Bohem, který bude Vaší odměnou,“ řekl mu duchovní.

Občan Capet

Pro revolucionáře už to nebyl Ludvík XVI., král Francie a Navarry. Byl to jen obyčejný občan Ludvík Capet. Proces, který popravě předcházel, byl rychlý a nemilosrdný. Konvent ho shledal vinným z velezrady a spiknutí proti veřejné svobodě. Hlasování o trestu smrti bylo těsné, ale rozhodující. Panovník přijal rozsudek s ledovým klidem, který překvapil i jeho největší odpůrce.

Ludvík XVI. se loučí s rodinou. FOTO: Le Jeune & Couché fils, Public domain, via Wikimedia Commons

Jeho chování v posledních hodinách fascinuje historiky dodnes. Večer před smrtí se rozloučil s rodinou, povečeřel a klidně usnul. Ráno odmítl pomoc při oblékání. Věděl, že hraje svou poslední roli, a chtěl ji dohrát důstojně. I na popraviště vystoupal pevným krokem.

Poslední slova

Když Ludvík stanul na vyvýšeném pódiu, pokusil se promluvit k davu. Chtěl, aby lid slyšel jeho poslední vzkaz. „Lidé, umírám nevinný!“, zvolal silným hlasem. Chtěl pokračovat, ale velitel národní gardy Santerre dal pokyn bubeníkům. Zvuk bubnů okamžitě přehlušil králův hlas. Přesto se dochovala část jeho slov, kterou zaslechli ti nejblíže u lešení.

„Odpouštím původcům své smrti a prosím Boha, aby krev, kterou prolijete, nikdy nepadla na Francii,“ stihl říct panovník, než ho kati přivlekli pod ostří. Byla to slova muže, který byl smířen s osudem. O několik vteřin později se ozvalo zasvištění těžkého nože.

Charles-Henri Sanson

Mužem, který spustil čepel, byl slavný pařížský kat Charles-Henri Sanson. Sám byl monarchista a poprava krále ho hluboce zasáhla. Později musel čelit pomluvám, že se král na popravišti choval zbaběle. Sanson to rázně odmítl v dopise, který zaslal novinám Thermomètre du jour.

„Vystoupil na lešení s odvahou, která nás všechny překvapila,“ napsal Sanson o králově posledním momentu. Popravčí rodina Sansonů sloužila francouzským králům po generace. Osud tomu chtěl, že právě Charles-Henri musel ukončit život toho, jemuž přísahal věrnost. Legenda praví, že po exekuci tajně nechal sloužit za královu duši mši.

Krev jako suvenýr

Jakmile hlava dopadla do koše, jeden z katových pomocníků ji zvedl a ukázal davu. Náměstím se rozlehl křik: „Ať žije národ! Ať žije republika!“ Mnozí lidé se vrhli k lešení s kapesníky a kusy látek, aby je namočili do královy krve. Chtěli mít doma relikvii. Věřili, že krev krále přináší štěstí, nebo si prostě chtěli uchovat důkaz, že byli u toho, když padla monarchie.

Tělo bylo okamžitě převezeno na hřbitov Madeleine a vhozeno do hluboké jámy vysypané nehašeným vápnem. Revolucionáři chtěli, aby po králi nezbylo nic, žádný hrob, ke kterému by se dalo modlit. Historie ale ukázala, že se spletli. Poprava z Ludvíka udělala mučedníka a pro Evropu se stala symbolem hrůzy, která může nastat, když se řád zhroutí v chaos.

O osudech dalších osobností si můžete přečíst ZDE.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (en.chateauversailles.fr, britannica, ct24.ceskatelevize).

Poslat článek dál

Přidat kroniqa.cz na seznam

Petr Vysloužil
Petr Vysloužil
Jsem publicista se zájmem o film, kulturu a společenské dějiny. Sleduji, jak se minulost promítá do současnosti i do popkultury. Ve svých textech propojuji ověřená fakta s příběhy, které dávají dějinám lidský rozměr a přibližují je dnešnímu čtenáři. Na volné noze publikuji již více než deset let.

Další články
Související

Zrod továrny na smrt: Den, kdy Himmlerův rozkaz stvořil první tábor v Osvětimi

Historický pohled na 27. duben 1940, kdy Heinrich Himmler podepsal rozkaz k založení tábora Auschwitz I v prostorách bývalých polských dělostřeleckých kasáren.

Peklo z nebes pustošilo Brno, na ulicích umírali nevinní lidé. Před 81 lety dorazila do metropole Rudá armáda

Dramatické jarní dny na konci války navždy změnily tvář jihomoravské metropole. Brno čelilo drtivému bombardování i těžkým bojům za osvobození v ulicích.

Skutečný Robinson Crusoe strávil na ostrově čtyři roky. Pátka nepotkal a návrat do civilizace nezvládl

Daniel Defoe vydal 25. dubna 1719 román Robinson Crusoe. Skutečným předobrazem trosečníka byl námořník Alexander Selkirk, který na ostrově strávil čtyři roky.

Poprava tři roky po smrti: Král Karel II. nechal vykopat tělo Olivera Cromwella a veřejně ho oběsil v řetězech

Král Karel II. nechal 30. ledna 1661 vykopat a oběsit tělo Olivera Cromwella. Tato bizarní posmrtná poprava uzavřela éru britské republiky a nastolila řád msty.

Čtyřicet let od Černobylu: Zmutovaná příroda u reaktoru, temné rosničky a houby pohlcující radiaci

Přesně před 40 lety explodoval reaktor v Černobylu. Zatímco tehdy havárie vyvolala obavy i v Československu, dnes se kontaminovaná oblast mění v unikátní oázu.

Dostal cigaretu Camel a věřil, že pije kávu s Američany. Zakladatel značky ETA netušil, že hraje v divadle StB

Jan Prošvic a jeho rodina se 23. dubna 1948 stali prvními oběťmi Akce Kámen. StB využila falešnou hranici a americké uniformy k jejich dopadení.
REKLAMA

⚡️Nejčtenější

REKLAMA