Narození nového člena rodiny obvykle provázejí velkolepé oslavy. Když přišla v prosinci roku 1626 na svět Kristýna I. Švédská, radost se rychle změnila ve zmatek a hluboké zklamání. Vlastní matka ji zavrhla a dětství strávila v obklopení dvorských intrik. Z nechtěného dítěte ale nakonec vyrostla jedna z nejvzdělanějších a nejvýstřednějších žen tehdejší Evropy.
Zmatky kolem kolébky a temné dětství
Lékaři po porodu sebevědomě oznámili králi Gustavu II. Adolfovi narození syna. Dítě mělo neobvyklou tělesnou stavbu a omyl se vysvětlil až po několika hodinách. Historikové se dnes přiklánějí k názoru, že šlo o pseudohermafroditismus. Matka Marie Eleonora Braniborská se psychicky zhroutila. Dceři od prvního dne dávala najevo, že pro ni představuje jen ošklivé a nechtěné stvoření.
Král si před odjezdem do bojů třicetileté války tvrdě prosadil, aby výchovu dcery převzala jeho sestra Kateřina. Chtěl dědičce zajistit stejné vzdělání, jaké dostávali budoucí panovníci. Gustav II. Adolf padl v bitvě u Lützenu, když bylo Kristýně pouhých šest let. Marie Eleonora propadla těžkým depresím a mrtvého manžela odmítala pohřbít. Jeho rakev zůstala v paláci otevřená přes osmnáct měsíců a malá královna musela otce pravidelně navštěvovat.
Královská výchova a odpor k manželství
O praktickou průpravu mladé vládkyně se staral hlavní regent Axel Oxenstierna. Učil ji umění politiky, které ona sama ráda přirovnávala k rozehrané šachové partii. Byla mimořádně nadaná a nad knihami trávila klidně deset hodin denně. Plynně ovládala sedm cizích jazyků včetně arabštiny.
Místo vyšívání dávala přednost jízdě na koni, lovu a šermu. Odmítala dvorskou módu, nosila pánské šaty a boty na nízkém podpatku. Spala velmi málo a nepoddajné vlasy si často ani nestihla učesat.
Dorostla do výšky sto padesáti centimetrů, měla ohnutá záda a deformovaný hrudník. Sama tyto vady vysvětlovala historkou o pádu na tvrdou podlahu bezprostředně po porodu. Mluvila hrubým hlasem a společnost mužů vyhledávala výhradně kvůli debatám.
Vyplenění Prahy na tajný rozkaz
Do českých dějin zasáhla tvrdou rukou na samotném konci třicetileté války. Švédská vojska se blížila k Praze a Kristýna vycítila jedinečnou příležitost k rozšíření svých sbírek. Poslala velitelům tajný rozkaz k okamžitému obsazení Pražského hradu. Cílem bylo ukořistění slavné sbírky císaře Rudolfa II.
Vojáci úkol splnili a sebrali 500 obrazů, desítky soch a stovky vědeckých přístrojů. Do Švédska odvezli i celou Rudolfovu knihovnu se vzácnými rukopisy. Ve Stockholmu se panovnice po dosažení plnoletosti obklopovala významnými učenci a umělci. Založila vůbec první tištěné noviny a svůj dvůr proměnila v centrum vzdělanosti.
Pozvala k sobě slavného filozofa Reného Descarta. Severská zima ale francouzskému mysliteli nesvědčila. Krátce po příjezdu onemocněl zápalem plic a zemřel.
Útěk z vlasti pod ochranu papeže
Vládnutí zemi finančně vyčerpávalo. Panovnice štědře rozdávala tituly svým oblíbencům a státní dluh neustále rostl. V roce 1654 proto učinila nečekané rozhodnutí a trůnu se dobrovolně vzdala ve prospěch svého bratrance Karla Gustava. Skutečným motivem abdikace byla ale její tajná fascinace katolickou vírou.
Ve Švédsku představoval přestup ke katolicismu hrdelní zločin. Musela tedy zemi rychle opustit. V Innsbrucku veřejně oznámila změnu vyznání a její cesta následně vedla do Říma. S obrovským nadšením ji přivítal sám papež.
Svatý otec doufal ve vzornou stoupenkyni církve, ale velmi brzy narazil na její neústupnou povahu. Kristýna se okamžitě vrhla do politických intrik a nechala popravit muže, který zradil její důvěru. Evropská smetánka se od ní kvůli této události odvrátila.
Zbytek života strávila v přepychovém římském paláci uprostřed svých milovaných uměleckých sbírek. Zemřela v dvaašedesáti letech a církev jí vypravila velkolepý pohřeb přímo ve vatikánské bazilice.
