Ruská carevna Anna Ivanovna usedla na trůn s pověstí poslušné loutky, velmi brzy ale ukázala svou pravou tvář. Obrovská říše pod jejím vedením zažila dekádu plnou tvrdých trestů a nemilosrdného vyřizování účtů. Lidé si pamatují především její neobvyklý smysl pro mstu, který vyvrcholil stavbou paláce z ledu pro neposlušného šlechtice.
Námluvy zakončené pohřbem
Anna Ivanovna se narodila roku 1693 do rodiny cara Ivana V., o otce ale přišla už ve třech letech. Státnické záležitosti plně ovládal její strýc Petr Veliký a pro zachmuřenou dívku brzy naplánoval politicky výhodný sňatek. Vybral jí kuronského vévodu Fridricha Viléma Kettlera. Sedmnáctiletí snoubenci v sobě našli zalíbení. „Velmi mne těší vaše vyznání, Výsosti. Ujišťuji vás, že mám tytéž pocity,“ stojí v dochované korespondenci.
Petr Veliký zaplatil velkolepou veselku a neteři věnoval dvě stě tisíc rublů. Oslavy ovšem provázela obrovská spotřeba alkoholu. Vévoda Kettler uzavřel s carem sázku o to, kdo dokáže vypít více piva a vína. O pouhé tři měsíce později mladý muž zemřel. Příčinou bylo silné nachlazení nebo otrava alkoholem. Romanovová se tak v pouhých sedmnácti letech stala vdovou.
Mladá žena odjela do Kuronska a ujala se vlády sama. Své území kontrolovala celých dvacet let. Neustále ovšem toužila po novém manželovi. Domů poslala více než tři sta dopisů s prosbou o nalezení vhodného ženicha. Nikdo z rodiny její žádosti nevyslyšel.
Porušené sliby šlechtě
Situace se dramaticky změnila roku 1730 po smrti následníka trůnu. Ruská šlechta hledala nového panovníka a volba padla právě na zkušenou vladařku z Pobaltí. Aristokraté si ovšem vymínili přísné podmínky omezující její moc. Nesměla rozhodovat o válce, zvyšovat daně a trestat kohokoli smrtí bez řádného soudu. Panovnice se vším bez váhání souhlasila.
Členové rady věřili ve snadnou manipulaci se slabou ženou, udělali ale obrovskou chybu. Carevna okamžitě po svém nástupu do funkce rozpustila Nejvyšší tajnou radu. Své odpůrce posílala do vyhnanství na Sibiř zcela bez soudu. Zbavovala se také členů vlastní rodiny a Ruské impérium začala ovládat tvrdou rukou.
Své srdce i obrovskou moc nakonec svěřila lotyšskému vévodovi Ernstu Johannu von Bironovi. Její milenec se ukázal jako mimořádně krutý muž. Osobně podepsal přes tisíc rozsudků smrti a na sibiřskou pustinu nechal deportovat čtyřicet tisíc lidí. Společně zaváděli vysoké daně pro chudé a s oblibou ponižovali osoby se zdravotním postižením. Mezi běžné tresty tehdy patřilo uřezávání nosů nebo bití těžkým bičem.
Palác pro ponížení dvořana
Nejznámější ukázku své pomstychtivosti předvedla panovnice v případě prince Golicyna. Šlechtic ji rozzlobil tajným sňatkem s italskou katoličkou. Po smrti jeho manželky ho Romanovová zbavila všech titulů a udělala z něj obyčejného dvorního šaška. Následně mu naplánovala svatbu s nejstarší a nejošklivější služebnou u dvora Avdoťjou Ivanovnou.
Nařídila postavit obrovský palác z ledu s nádherným schodištěm, honosnou ložnicí a sochou slona. Novomanželé museli uvnitř strávit svatební noc zcela bez oblečení. Golicyn dokázal tajně podplatit stráže, aby jim přinesli alespoň nějaké svršky a přikrývky. Noc v ledové kobce sice oba přežili, stará služebná ale po několika dnech podlehla těžkému zápalu plic.
Konec desetileté vlády
Dlouhodobý nezdravý životní styl se na zdraví panovnice začal brzy projevovat. Trápila ji silná dna a bolestivé ledvinové kameny. Zemřela na selhání ledvin ve věku sedmačtyřiceti let brzy po dostavbě ledového sídla. Za svého nástupce stihla určit dvouměsíčního prasynovce. Chlapec ale skončil na dlouhých třiadvacet let ve vězení a vlády se ujala jiná část rodiny.
.jpg){kind=link}