Tamara Samsonovová trávila podzim svého života v petrohradském paneláku obklopená slevovými letáky a televizními detektivkami. Bývalá pracovnice cestovní kanceláře se v běžném kontaktu jevila jako zcela tuctová starší žena. Za dveřmi bytu na Dimitrovově ulici si ovšem vytvořila velmi netradiční způsob přivýdělku, za který si později od ruské veřejnosti vysloužila přezdívku Baba Jaga.
Práce s turisty a první hospitalizace
V mládí Samsonovová úspěšně vystudovala filologii na Moskevské státní jazykové univerzitě. Dobré vzdělání jí zajistilo místo v tehdejší státní cestovní kanceláři Intourist. Právě v tomto období o sobě daly vědět vážné psychické potíže. Během let postupně absolvovala tři pobyty v psychiatrické léčebně. Lékaři ji ovšem pokaždé propustili zpět domů jako stabilizovanou pacientku.
První podezření kolem její osoby se vyrojila počátkem devadesátých let. Tehdy beze stopy zmizel její manžel Alexej Samsonov. Policie po muži usilovně pátrala, kriminalisté ale nedokázali objevit tělo ani žádné jiné vodítko. Opuštěná žena tak dál žila sama ve svém bytě a tento případ na patnáct let usnul.
Ziskový pronájem volného pokoje
Jako starší žena si začala přivydělávat k penzi ubytováváním cizích lidí. Petrohrad oficiálně evidoval přes 360 tisíc neregistrovaných dělníků a nabídka levné postele na přespání přilákala spoustu zájemců. Samsonovová inkasovala peníze předem a zpočátku soužití na jedné adrese fungovalo docela hladce. Po čase ale začala zcela účelově vyvolávat konflikty.
Záminkou k drobným hádkám byl obvykle nepořádek v kuchyni nebo pozdní příchody nájemníků z práce. K urovnání napětí pak Samsonovová volila metodu usmiřovacích večeří. Hostům nabídla vlastnoručně uvařené jídlo obohacené o obrovskou dávku léků na spaní. Bezvládné spící oběti pak přímo na zemi rozporcovala běžnými noži z kuchyně, některé části těla upravovala v tlakovém hrnci nebo je konzumovala.
Zbylé části těla balila do starých záclon, novinového papíru a igelitových sáčků. Takto připravené balíčky pak odnášela ven a odhazovala je namátkou ve Fruzenském okrese. O cizích námezdních dělnících neměly úřady žádné záznamy a rodiny po nich obvykle nepátraly.
Osudná chyba s místní rodačkou
Zavedený postup jí selhal až v červenci roku 2015. Tehdy ubytovala devětasedmdesátiletou Valentinu Ulanovovou. Ta si ve vedlejším bytě prováděla rekonstrukci a sháněla dočasné přístřeší blízko domova. Odmítnutí pomoci by vypadalo podezřele a majitelka bytu sousedku raději přijala. 23. července jí však naservírovala otrávený bramborový salát.
Korpulentní sousedka se po požití jídla sesunula na podlahu. Samsonovová nedokázala s těžkým tělem nijak pohnout a Ulanovovou začala řezat ještě zaživa přímo u kuchyňské linky. Torzo ukryla do kusu látky a odhodila do blízkého rybníka. Ulanovová ovšem měla v místě bydliště mnoho známých a ti její zmizení obratem nahlásili policii.
Cizojazyčné záznamy v notesu
Kriminalisté velmi rychle objevili části těla a noční pohyb s balíky navíc odhalily pouliční kamery. V bytě na Dimitrovově ulici pak policie našla zaschlé stopy krve a knihy o černé magii i astrologii. „Policisté u ní objevili také deník, do něhož si zapisovala průběh vražd za posledních dvacet let,“ uvedl web CNN. Záznamy vedla v angličtině, němčině a ruštině.
Na stránkách se objevilo celkem čtrnáct různých jmen. Žena u výslechů příliš nespolupracovala a policistům tvrdila, že příkazy k usmrcování lidí slyšela z vyšších pater domu. Přiznala se pouze k zabití sousedky a dřívějšího nájemníka Volodi. Znalci u ní posléze diagnostikovali schizofrenii a soud ji poslal rovnou do ústavu s mimořádně tvrdým režimem.
