Pražané museli za přechod Vltavy suchou nohou po staletí odevzdávat výběrčím drobné mince. Historie pražského mýtného zažila zásadní zvrat na počátku devatenáctého století po nečekaném zásahu císaře na Karlově mostě. Konec poplatků proměnil do té doby rušnou památku v nechtěnou trasu pro tehdejší pražskou smetánku. Peněžní odvod na ostatních přemostěních totiž pro majetné měšťany představoval naprosto ideální příležitost pro veřejnou demonstraci svého společenského postavení a nabytého bohatství. Přechod přes Karlův most tak pro ně byl tabu.
Tvrdé tresty a úmyslné vyhýbání se chudině
Poplatky za využití pražských mostů sahají až do dvanáctého století k tehdejšímu Juditinu mostu. Vybírání peněz od chodců obstarávali johanité a po nich křižovníci s červenou hvězdou výměnou za povinnost udržovat stavbu v provozuschopném stavu.
Arcibiskup Arnošt z Pardubic nařídil v roce 1344 kněžím pod hrozbou přísného vyloučení z církve nutit věřící k finančním příspěvkům na tuto spojnici obou břehů. Pravidla fungovala nesmlouvavě a případný provinilec riskoval naprostou ztrátu koně i celého naloženého povozu s nákladem.
Výhody pro majetné a poctiví kapsáři
Situace se zásadně změnila v listopadu 1815 rozhodnutím císaře Františka I. zrušit výběr peněz na nejstarším pražském přemostění. Pražská smetánka se takzvanému mostu chudých začala obratem vyhýbat a volila výhradně zpoplatněné úseky. Podle dochovaných záznamů novináře Egona Erwina Kische brali majetní lidé placení jako věc cti a jasný projev nadřazenosti před svými známými. Pražští kapsáři si proto zvykli okradeným obětem ponechávat v kapsách jeden krejcar pro bezproblémový návrat placeným úsekem zpět domů.
Polovina vejce a slevy pro předplatitele
Pěší platili za cestu přes řeku jeden krejcar odpovídající tehdejší ceně poloviny vajíčka. Osoby s dětským kočárkem si musely nachystat krejcary čtyři a zpoplatněný průjezd na koni stál cestujícího krejcarů šest. Lidé mohli výrazně ušetřit nákupem výhodného předplatného za deset krejcarů obsahujícího jedenáct speciálních kovových známek určených k běžnému placení. Bezplatný průchod platil pro uniformované policisty a od roku 1905 také pro členy Českého klubu motocyklistů po předložení klubového odznaku s červenou podložkou.
Rozpálené mince a posměšky výběrčím
Práce zřízenců bývala velmi nevděčná a dělníci ze smíchovské továrny rodu Ringhofferů obsluze komplikovali život úmyslným nahříváním mincí ve svých dýmkách. Výběrčí mýta museli tyto rozpálené peníze chytat bolestivě do holých dlaní a kolemjdoucí je navíc posměšně nazývali datly podle jejich klofavého pohybu při sbírání drobných.
Další častá přezdívka lumíři vznikla podle známého sousoší Lumíra a Písně umístěného přímo na Palackého mostě. Placení krejcarů na šesti přemostěních začalo po vzniku Velké Prahy a připojení mnoha okolních obcí zcela neúnosně omezovat plynulost dopravy.
Zachráněné domky na nábřeží
Úřady kvůli rozrůstající se zátěži vyžadování peněz plošně ukončily počátkem roku 1925 a zřízenci svá letitá stanoviště opustili. Někdejší domky pro výběr mýta přesto přežily na několika pražských místech do dnešní doby. Čtveřici drobných staveb na mostě Legií nedávno zachránil magistrát nákladnou opravou a budovy na Čechově mostě fungují jako duté podstavce pro sochy Viktorií.
Hrázděný domek výběrčího u demontované Rudolfovy lávky na Kosárkově nábřeží postavený vedle zamítnutého projektu tesaře Michala Ranka přečkal všechny dějinné změny a funguje jako bytový dům.
