Příběh kanadských paterčat Dionneových začal jako velký lékařský zázrak a brzy se proměnil ve výnosný byznys pro státní pokladnu. Elzire Dionne přivedla na svět pět identických děvčátek, ze kterých se ze dne na den stala nejslavnější batolata planety. Úřady rodině však děti odebraly a udělaly z nich hlavní atrakci speciálního zábavního parku. Neskutečný osud této pětice natolik otřásl argentinským milionářem Francem Diligentim, že se o necelou dekádu později rozhodl své vlastní paterčata raději úplně utajit.
Život za sklem výkladní skříně
Děvčátka Annette, Emilie, Yvonne, Cecile a Marie se narodila na konci května roku 1934 na farmě v kanadském Ontariu. Všechna vážila dohromady necelých sedm kilogramů a lékaři jim dávali jen mizivé šance na přežití. Díky inkubátorům od Červeného kříže a mateřskému mléku od žen z okolí se stal zázrak a sestry začaly rychle sílit.
Otec Oliva Dionne chtěl slávy okamžitě využít a podepsal smlouvu o jejich komerčním vystavování na Světové výstavě v Chicagu. Kanadská vláda proto zakročila a děti mu odebrala. Místo klidného dětství čekal dívky život v absolutní izolaci za plotem areálu nemocnice s názvem Quintland. Třikrát denně je ošetřovatelky vyváděly na balkon, odkud si je prohlížely davy zvědavců. Slávy sester brzy využil i Hollywood a natočil o nich rovnou čtyři filmy.
Ztracené dětství a smutný návrat
Sestry ve své autobiografické knize Bylo nás pět mnohem později popsaly prožité trauma velmi otevřeně. „Žily jsme uprostřed cirkusu,“ svěřily se dospělé ženy v rozhovoru pro magazín TIME. Turistická atrakce přinesla provincii Ontario obrovské příjmy a denně areálem prošly tři tisíce návštěvníků.
Ve svých devíti letech se sestry konečně vrátily domů po vleklých soudních sporech biologických rodičů s úřady. Nový domov byl ale plný strachu. Otec dcery podle jejich pozdějších výpovědí zneužíval a matka jim projevovala jen chlad a nezájem. Sourozenci dusné prostředí opustili v osmnácti letech a snažili se začít nový život. Emilie zvolila cestu do kláštera a zemřela už ve dvaceti letech. Finanční odškodnění ve výši čtyř milionů dolarů sestry vysoudily na státu až na konci devadesátých let.
Podvod na pěti matrikách
Zámožný podnikatel Franco Diligenti sledoval zprávy ze severu s velkým znepokojením. Když jeho manželka Ana Diligenti v červenci 1943 porodila v Buenos Aires pět zdravých dětí, zhrozil se představy podobného mediálního šílenství. Vymyslel proto propracovaný plán a novorozence nechal zapsat na pěti různých úřadech v odlišné dny. Najatí svědci z ulice a podplacený osobní lékař Roberto Russo zajistili bezproblémový průběh zápisů.
Rodina se i s personálem přesunula na odlehlé venkovské sídlo a dům obehnala žiletkovým plotem. Předchozí těhotenství skončilo tragicky a Ana se z neustálého strachu o zdraví novorozenců nervově zhroutila. Zakázala přístup kohokoli k postýlkám a chůva Delfina tak musela přebrat dohled nad celou domácností.
Soukromý jazyk osamělých dětí
Otec se rozhodl vychovávat každého potomka odděleně a zamezit tak jejich vzájemné citové vazbě. Děti trávily dny ve vlastních pokojích s osobními vychovatelkami. Společně se potkávaly pouze u jídla a musely dodržovat přísný zákaz mluvení. Každý sourozenec dostal odlišného učitele na cizí jazyk i hru na hudební nástroj. Děti si k sobě cestu našly díky pomoci laskavé chůvy.
Sourozenci si vytvořili vlastní tajnou řeč, která byla pro dospělé naprosto nesrozumitelná a otce přiváděla k naprostému zoufalství. Utajení pěti dětí v jednom domě brzy padlo a tajemství vyšlo najevo. Argentinské sídlo okamžitě oblehly zástupy reportérů. „Nechci, aby mým dětem někdo blikal do obličeje a dělal na nich pokusy. Chci, aby byly v klidu,“ obhajoval své chování Franco. „Dionne na to připraven nebyl, já ale na to připraven jsem,“ dodal rezolutně. Potomci nakonec odjeli studovat na prestižní internátní školy do Evropy a později úspěšně převzali obří rodinný podnik.
