Švédský král Adolf I. Fridrich zapsal své jméno do historie velmi netradičním způsobem. Panovník korunovaný v listopadu 1752 přenechal starosti o stát parlamentu a své rázné manželce. Svůj čas raději věnoval bohatým tabulím plným těch nejvybranějších lahůdek z celé Evropy. Jeho vášeň pro jídlo nabrala takových rozměrů, že ho stála život po jedné z opulentních masopustních hostin.
Ústup z politiky a zručná práce se dřevem
Královská koruna spočinula na hlavě panovníka s velkými očekáváními zástupců švédského parlamentu. Fridrich ovšem brzy zjistil, že mu svět vysoké politiky přináší jen samé zklamání. Moc nad zemí s klidem ponechal politikům a omezil své státnické povinnosti na naprosté minimum. Iniciativu s radostí převzala jeho manželka Luisa Ulrika Pruská. Rázná žena s oblibou řešila úřední záležitosti a svého muže často nutila k formální účasti na parlamentních jednáních.
Fridrich snášel její politické ambice s ledovým klidem a raději se věnoval rodinnému životu se svými pěti dětmi. Čas trávil v zahradách zastřihováním stromů nebo obdivováním uměleckých sbírek. Objevil v sobě velkou zručnost a propadl výrobě dřevěných pouzder na šňupací tabák. Tabatěrky tvořil s obrovským zaujetím a vybudoval si velmi úctyhodnou sbírku. Tyto poklidné záliby mu pomáhaly unikat před tlakem panovnického dvora a neustálými požadavky jeho ambiciózní choti.
Zdravotní potíže vyvolané obrovskými porcemi
Největší potěšení mu ze všeho nejvíce přinášelo stolování. Už od svatby v Berlíně v roce 1744 udivoval okolí svým ohromným apetitem. Ranní snídaně představovala událost, ke které panovník s nadšením usedal a konzumoval porce běžně určené pro několik lidí. Jeho osobní lékař Herman Schützercrantz si pečlivě zaznamenával panovníkův chátrající stav a ubývající síly. Doktor se snažil prosadit alespoň krátké půsty a umírněnější jídelníček. Jeho doporučení ovšem narážela na stálý panovníkův odpor k jakýmkoliv změnám v zaběhnutém režimu.
Obrovský přísun potravy si brzy vybral svou daň na panovníkově fyzické kondici. Fridrich trpěl bolestmi břicha, silnou plynatostí a dnou, kvůli které často zůstával upoután na lůžko. Omezená pohyblivost mu bránila v procházkách po milovaných zahradách. Talíře plné lahůdek si raději nechával nosit přímo do postele. Zaplněný žaludek a časté zažívací potíže řešil konzumací dalších lahodných chodů a nadměrným pitím tvrdého alkoholu.
Čtrnáct porcí dezertu a zkolabování organismu
Osudným dnem se stalo masopustní úterý v únoru roku 1771. Panovník usedl za pomoci komorníků k dlouhému stolu a pustil se do další ze svých mimořádně bohatých hostin. Během krátké chvíle spořádal kaviár, pět humrů, tři uzené sledě a plnou misku zelné polévky. Následně přidal celou bečku kysaného zelí a vše důkladně zapil kyselou šťávou.
Hlavní chod korunoval čtrnácti porcemi svého oblíbeného dezertu jménem semla. Tato tradiční pšeničná bulka plněná mandlovou hmotou a šlehačkou se podávala namočená v teplém mléce s medem. K tomu všemu vypil několik lahví šampaňského.
Extrémní množství jídla způsobilo naprostý kolaps organismu. Fridrich ztratil schopnost pohybu a služebnictvo ho muselo odnést do jeho osobních komnat. Na lůžku u něj seděl ministr Axel von Fersen, který ho po celou dobu držel za ruku. Panovníkovo srdce obrovský nápor tlaku vzdalo a selhalo. Von Fersen vzápětí vyšel z pokoje a oznámil otřesené rodině u stolu panovníkův skon.
Záznam z pitvy a místo odpočinku
„Posmrtná promodralost a tělo plné plynů. Žaludek shledávám proděravělý, plný zbytků potravy,“ zapsal osobní lékař do pitevní zprávy. V dokumentu dále uvedl překvapivé zjištění o prázdném tenkém i tlustém střevě. Panovník před hostinou s vysokou pravděpodobností držel tvrdý půst nebo si střeva cíleně vyprázdnil klystýrem, aby do sebe dostal co nejvíce svátečních pochutin.
Švédský spisovatel Johan Gabriel Oxenstierna následně sepsal králův příběh velmi tvrdým způsobem. Panovníka označil za muže, který miloval sladké rohlíky více než cokoliv na světě, a předpověděl mu posměch všech dalších generací. Někteří novodobí historici přišli s teorií o rakovině žaludku. Lékařští experti ovšem tuto možnost vyvrátili s poukazem na královo celoživotní nadměrné přijímání potravy. Fridrichovy ostatky dnes odpočívají v kostele Riddarholmen ve Stockholmu, tradičním místě posledního odpočinku švédských panovníků. Lid jeho odchod upřímně oplakal, panovník si veřejnost získal svou štědrou povahou.
