Kapitán Boeingu 747 hlásil nad Aljaškou objekt dvakrát větší než letadlová loď. Nepomohly ani úhybné manévry

17. listopadu 1986 hlásil kapitán nákladního Boeingu 747 Japan Air Lines Kenju Terauchi nad Aljaškou tři světla, z nichž jedno bylo podle něj dvakrát větší než letadlová loď. První zprávy z konce prosince psaly, že objekt zachytil i radar. Dvě letadla poslaná na pomoc ale nic neviděla a Federální úřad pro letectví existenci objektu nakonec nepotvrdil.
Jantarové plameny a teplo v kokpitu
Bylo 17. listopadu 1986 vpodvečer. Sedmačtyřicetiletý Kenju Terauchi, bývalý vojenský stíhač, měl za sebou devětadvacet let letové praxe a přes deset tisíc hodin ve vzduchu. Nad východní Aljaškou ve výšce zhruba deseti a půl kilometru tehdy řídil nákladní letoun Japan Air Lines na lince z Paříže přes islandský Keflavík do Anchorage, odkud měl pokračovat do japonského Tokia.
Na palubě s ním seděl první důstojník Takanori Tamefuji a letový inženýr Yoshio Tsukuda. V nákladovém prostoru pod nimi leželo také francouzské víno. Podmínky pro let byly v ten moment ideální a obloha zůstávala čistá.
Krátce po 17:11 místního času si podle Terauchiho hlášení všiml dvou podivných objektů. Objevily se na levoboku, letěly rovnoběžně s letounem a z jejich výfukových otvorů sršely jantarové plameny. Na rozdíl od boeingu, který držel kurz, měnily směr i rychlost.
O pouhých šest minut později se nalevo od letadla objevil další objekt. Tvarem měl připomínat vlašský ořech a Terauchi ho popsal slovy: „Dvakrát větší než letadlová loď.“ Z útvaru podle něj vycházelo natolik silné světlo, že ucítil na obličeji teplo. Jeho kolegové tento fyzický vjem nepotvrdili.
Hon na obloze a zelený bod na radaru
V 17:19 kontaktoval Terauchi řízení letového provozu v Anchorage a požádal dispečery o okamžitou změnu kurzu, aby se objektům vyhnul. Po schválení manévru sklesal zhruba o dvanáct set metrů a provedl kruhový obrat o 360 stupňů. Krok nepomohl. Terauchi hlásil, že se cizí objekty dále držely poblíž boeingu a sledovaly je na trase dlouhé přes šest set kilometrů. V jednu chvíli se dvě menší tělesa přiblížila na pouhých sto padesát metrů přímo před okna kokpitu.
Posádka se kromě očí spolehla i na palubní přístroje a pokusila se prozkoumat okolí meteorologickým radarem. Ten v okruhu třinácti až patnácti kilometrů podle posádky zachytil obrovský zelený kulatý signál. Dispečeři z Anchorage nasměrovali k boeingu dva letouny, které letěly blízko. Osobní spoj United Airlines i vojenský transport C-130 dostaly pokyn nákladní boeing vizuálně zkontrolovat. Ani jedna z cizích posádek ale nespatřila nic víc než obrysy osamělého letadla letícího slábnoucí večerní oblohou.
Agentura UPI 31. prosince 1986 rozšířila zprávu, že objekt potvrdil radar řízení letového provozu i letectva. Kontrolor Sam Rich později řekl: „Všichni tři jsme si mysleli, že tam je skutečný cíl.“ Pozdější šetření ale stopu na civilním radaru označilo za rozdvojený obraz samotného boeingu a vojenský záznam za rušení.
Trest za vyprávění do médií
Když japonský stroj po šesté hodině večerní bezpečně dosedl na dráhu v Anchorage, celou trojici letců ihned vyslechl bezpečnostní manažer FAA Jim Derry. Posádku zhodnotil jasně. Šlo podle něj o skupinu, která byla „normální, profesionální, rozumnou a bez známek užití drog nebo alkoholu“. Dodal však, že piloti měli nezvykle rozšířené zornice a silně se potili, z čehož usuzoval prožití velmi otřesné zkušenosti.
Na přelomu prosince a ledna se detailní příběh dostal k celostátním novinářům a z japonského kapitána se obratem stala veřejně probíraná osobnost. Zpravodajové se ho často ptali, proč by neznámé objekty zajímal obyčejný nákladní let. „Vezli jsme Beaujolais, slavné francouzské víno. Možná ho chtěli vypít,“ odpověděl Terauchi reportérům s úsměvem. Na otázku, jestli byl nervózní, reagoval slovy: „Ne, jsem kapitán. Nesmím být nervózní.“
Jeho sdílnost k tisku přinesla nepříjemné profesní dopady. Terauchi porušil přísná interní pravidla zakazující vyjadřovat se pro veřejnost k citlivým událostem. Aerolinky ho po rozhovorech s novináři stáhly z letadla do kanceláře. Zdroje se rozcházejí v tom, jak dlouho to trvalo a jestli ještě někdy usedl do kapitánského křesla.
Zkušený americký novinář a vyšetřovatel Philip J. Klass případ analyzoval s tím, že Terauchi zřejmě jen zaměnil jasná nebeská tělesa. Podle jeho výpočtů byly Jupiter a Mars ten večer v místech oblohy, kde pilot světla popsal.
Federální úřady při hlubším prověřování zjistily, že japonský letec hlásil pozorování neznámých světel už dříve. Při jednom z nich, 11. ledna 1987, viděl Terauchi ve stejné oblasti pulzující světla, která se podle pozdějšího šetření ukázala jako světla malých vesnic rozptýlená v ledové mlze. Závěrečná zpráva FAA z března 1987 případ uzavřela s tím, že pro existenci objektu chybí důkazy.
Věříte, že piloti nad Aljaškou tehdy skutečně viděli cizí plavidlo?
Výsledky uvidíte po hlasování. Hlasovat jde jednou.
Proč zrovna takhle? Napište to do diskuze →Jsem publicista se zájmem o film, kulturu a společenské dějiny. Sleduji, jak se minulost promítá do současnosti i do popkultury. Ve svých textech propojuji ověřená fakta s příběhy, které dávají dějinám lidský rozměr a přibližují je dnešnímu čtenáři. Na volné…
Další články autora (441)


