Matka tří dětí zmizela cestou od švadleny. Její červené kolo našli deset kilometrů od místa vraždy

V pátek 7. května 1993 se jednatřicetiletá Hana Irovská vracela na kole od švadleny z Brusného domů do Bystřice pod Hostýnem. Zkratkou přes lesík už ale domů nedojela a policisté našli její tělo krátce po půlnoci. Její bicykl se objevil až o deset kilometrů dál u nádraží v Hlinsku pod Hostýnem, odkud ten večer odjel jediným autobusem zmatený cizinec. Trestní stíhání vyšetřovatel v prosinci 1993 přerušil a vraždu se nepodařilo objasnit.
Zkratka přes lesík Končiny
Matka tří malých dětí bydlela s rodinou v domku na kraji lesa v Bystřici pod Hostýnem. Toho květnového odpoledne si zajela na zkoušku ke švadleně do nedalekého Brusného, odkud podle pozdější výpovědi švadleny vyrazila zpátky kolem 17:35. Projela Slavkovem pod Hostýnem a dál pokračovala zkratkou přes zalesněnou lokalitu zvanou Končiny. Vyšetřovací pokus později ukázal, že právě tam musela kolem 17:45 narazit na svého útočníka.
Když se ani pozdě večer nevrátila, vyrazil ji manžel zhruba ve 22:45 hledat ke švadleně. Jakmile zjistil, že od ní odjela už po půl šesté, okamžitě nahlásil zmizení na policii. Do tmy vyrazila pátrací akce, která přinesla výsledek dvacet minut po půlnoci. Tělo Irovské objevil v lesíku Končiny velitel místního oddělení policie.
Hned ráno 8. května 1993 začalo ohledání místa činu a ještě téhož dne provedli lékaři v Brně pitvu. Jako příčinu smrti určili kombinaci uškrcení a zardoušení. Z ohledání vyplynulo, že se Irovská snažila před útočníkem utéct, ten ji však dostihl, napadl a po zápase její tělo odtáhl dál od frekventované lesní pěšiny.
Červené kolo v ulicích Bystřice
V lesíku ale chyběla zásadní věc. Červené dámské jízdní kolo značky Liberta, na kterém Irovská od švadleny vyjela, policisté nenašli na místě činu ani při širším prohledávání okolí. Po útočníkovi jako by se slehla zem, brzy se však začali hlásit první svědci.
Lidé z Bystřice pod Hostýnem si všimli staršího šedovlasého muže, jak projíždí městem právě na červeném dámském kole. Podle policejního protokolu šlo o podsaditého muže kolem šedesáti let s opáleným obličejem a vzadu delšími tmavými, výrazně prošedivělými vlasy, který měřil 170 až 180 centimetrů a na sobě měl tmavé látkové kalhoty, modrou šusťákovou bundu a pracovní boty. Pokud jezdec mířil z Končin přímo do Bystřice, jel kolem domku na kraji lesa, kde Irovská bydlela. Muže na kole si všimly i děti a popsaly ho policistům. V popisu se ale objevila nápadná nesrovnalost. Děti si totiž zapamatovaly pleš na vršku hlavy, v oficiálním policejním popisu se naopak uváděly velké čelní kouty.
Bicykl nakonec neskončil v Bystřici. Neznámý jezdec pokračoval po silnici číslo 438 až do deset kilometrů vzdáleného Hlinska pod Hostýnem. Tam červenou Libertu jednoduše opřel o zeď vlakového nádraží a zmizel.
Zmatený cestující na lince do Rusavy
Kriminalisté začali prověřovat, kudy mohl muž od nádraží v Hlinsku pokračovat dál. Nadějnou stopu přinesl řidič autobusu, který ten den obsluhoval jedinou linku z obce. Vypověděl, že kolem sedmé hodiny večer v Hlinsku nastoupil neznámý muž, který působil silně zmateně. Chvíli váhal, nakonec si ale koupil jízdenku až na konečnou do obce Rusava.
Když autobus dorazil na konečnou, muž vystoupil a vydal se neznámo kam. Kolem případu se později objevila teorie, že z Rusavy mohl dojít zpátky ke Slavkovu pod Hostýnem přes okolní lesy, protože obě obce dělí jen necelé čtyři kilometry. Taková trasa by tvořila okruh kolem místa vraždy. Policii se ale muže z autobusu ani jezdce na červeném kole nepodařilo vypátrat. 22. prosince 1993 proto vyšetřovatel Krajského úřadu v Brně trestní stíhání přerušil.
Podezření bez důkazů
O dva měsíce později, v únoru 1994, se případ nakrátko vrátil na stůl kriminalistů. Policie tehdy zadržela muže narozeného v červenci 1928, Miroslava K. ze Slavkova pod Hostýnem, v souvislosti s jinou vraždou a pokusem o vraždu. Kriminalisté nevyloučili, že by mohl mít spojitost také se smrtí Irovské.
Proti podezření ale stály nejasnosti. Nikdo z dospělých svědků, kteří v květnu 1993 viděli muže na červeném kole, Miroslava K. přímo nepoznal, ačkoliv v regionu žil. Jeho syn navíc policistům řekl, že toho dne seděl s otcem doma na zahradě až do večera. Soudní psychiatři u Miroslava K. žádnou úchylku neshledali. Dokazování v případu Irovské se ale ani nestihlo rozběhnout, protože v pondělí 25. dubna 1994 Miroslav K. zemřel. Z vraždy matky tří dětí tak nebyl nikdy obviněn. Zmatený muž z autobusu do Rusavy ani jezdec na červené Libertě se nikdy nenašli a dodnes není jasné, zda šlo o jednoho a téhož člověka.
Jsem publicista se zájmem o film, kulturu a společenské dějiny. Sleduji, jak se minulost promítá do současnosti i do popkultury. Ve svých textech propojuji ověřená fakta s příběhy, které dávají dějinám lidský rozměr a přibližují je dnešnímu čtenáři. Na volné…
Další články autora (444)


