Bývalého veksláka našli mrtvého bez kalhot. Vrah, kterého prozradila Gorbačovova návštěva, sedí už skoro 40 let

V lednu 1987 našla opatrovatelka v jednom ze zanedbaných bytů na pražských Vinohradech mrtvé tělo bez kalhot. Šlo o Quida Franka přezdívaného Žabák, kdysi zámožného veksláka, který se po hospodách chlubil prvním mercedesem v Praze a na sklonku života přišel o zrak. Kriminalisté měli v ruce jediný krvavý otisk dlaně, k pachateli je ale dovedla až mimořádná pohotovost před dubnovou návštěvou Michaila Gorbačova.
Bývalý vekslák z Vinohrad
Pátého ledna 1987 přišla do omšelého pětipatrového činžáku nedaleko náměstí Míru Marie W., která Frankovi čas od času chodila uklízet. V bytě tvořeném vlastně jedinou místností přepaženou nábytkem našla dvaašedesátiletého muže bez známek života. Podle policejního lékaře Karla Vomáčky zemřel čtyři až pět dní předtím na těžké poranění hlavy po silném útoku.
Kriminalisté Jiří Markovič a Ivan Smékal stáli v zanedbaném pokoji připomínajícím skladiště a neměli se čeho chytit. Frank měl na sobě jen spodky, jeho kalhoty však nikde v bytě neležely a kam zmizely, si vyšetřovatelé nedokázali vysvětlit. Jedinou stopou zůstal krvavý otisk dlaně na dveřích. Policisté se proto nejdřív zaměřili na opatrovatelku, otisk byl ale na její ruku příliš velký.
Okruh možných pachatelů vypadal beznadějně široký. Frank patřil od šedesátých let podle vyprávění k nejúspěšnějším pražským vekslákům, pak ho ale vážná oční choroba připravila o zrak. Žil z nízkého invalidního důchodu, k němuž si přivydělával sháněním vstupenek na žádaná filmová a divadelní představení. Většinu peněz utrácel za alkohol a lidé v okolí ho neměli rádi.
„Chodíval po hospodách a leckdy se choval dost divně, třeba hrozil lidem, že je nechá postřílet, protože má styky s KGB. Anebo hrozil, že koho slepec prokleje, ten špatně skončí. Dost se říkalo, že ve skutečnosti vidí,“ řekl pro iDNES jeden z vinohradských sousedů.
Vyšetřovatelé zjistili, že na Nový rok nebo 2. ledna se Frank večer pohyboval po Vinohradech, pak ale stopa vychladla. Peníze v jeho bytě nikdo čekat nemohl, takže nejasný zůstával i motiv vraždy.
Kufříky na chodníku před příjezdem Gorbačova
Obrat přišel až 5. dubna 1987 díky události, která s vinohradským případem vůbec nesouvisela. Praha tehdy čekala na příjezd generálního tajemníka sovětských komunistů Michaila Gorbačova a všechny složky Veřejné bezpečnosti držely zostřenou pohotovost. Příslušníci Pohotovostní motorizované jednotky sloužili téměř nepřetržitě, panovaly totiž obavy z atentátu. Hlídky proto kontrolovaly i odložená zavazadla na chodnících. Gorbačov nakonec přijel o čtyři dny později, 9. dubna.
Ten večer si jedna z patrol na Poděbradské ulici v Praze 9 všimla dvou tmavých kufříků u sloupu veřejného osvětlení za benzinovou pumpou. Opodál se motal šestadvacetiletý psovod Dopravního podniku Zdeněk Vocásek. Policistům tvrdil, že zavazadla nejsou jeho a chtěl si z nich jen vzít a dopít lahev vína.
Místo výbušniny ale hlídka našla v igelitové tašce vedle kufrů zakrvácený nůž a věci za 510 korun, mezi nimi hodinky, budík, polobotky, peněženky a občanský průkaz devětašedesátiletého Ferdinanda Koudelky. Vocásek měl navíc potřísněné nohavice něčím tmavým, co mohla být krev. Policisté ho posadili do služební volhy a odvezli na oddělení Veřejné bezpečnosti. Nad ránem 6. dubna pak kriminalisté našli Koudelku mrtvého na dělnické ubytovně ve Vysočanech a Vocásek se ještě tentýž den přiznal.
Nocleh vedle mrtvého kvůli feně Citě
Právě podobný styl života obou obětí přivedl kriminalisty na stopu novoroční vraždy. Koudelka i Frank patřili k těžkým alkoholikům, kteří rádi trávili večery po hospodách. Vyšetřovatelé porovnali krvavý otisk dlaně ze dveří vinohradského bytu s Vocáskem a našli shodu. V polovině dubna už ho vyslýchali i kvůli smrti Žabáka.
Postupně se ukázalo, jak noc z 1. ledna probíhala. Vocásek se s Frankem potkal ve vršovické pivnici, kde spolu popíjeli. Protože se mu nechtělo jet domů do Malešic, požádal Franka o nocleh pro sebe a svou fenu německého ovčáka Citu. V bytě se ale oba muži pohádali a Frank měl podle Vocáskovy výpovědi hostu vyhrožovat slovy: „Kdo tě poslal? Já tě dneska zabiju.“
„Zaútočil jsem, protože jsem z něj měl strach. Když říkal, že mne zabije, bál jsem se, že to udělá, když budu spát,“ vypověděl Vocásek.
Hostitele napadl kladivem, skleněnými půllitry a nakonec šroubovákem. Když Frank zůstal ležet bez hnutí, Vocásek z bytu hned neodešel. V kbelíku si vypral zakrvácenou košili a sesbíral z podlahy skleněné střepy do umyvadla, aby si fena nepořezala tlapky. Potom si nafoukl matraci a vedle mrtvého spal až do rána. Při odchodu vyhodil poškozené kladivo do okapu, kde ho policisté později našli.
Obžaloba k oběma vraždám připojila ještě jeden starší případ z dubna 1984. Vocásek tehdy ve vystěhovaném domě na pražském Novém Městě těžce zranil dalšího muže, který útok přežil, ale kvůli opilosti si nic nepamatoval, takže policie událost původně uzavřela jako nehodu.
Znalci z oboru psychologie a psychiatrie u Vocáska nezjistili duševní chorobu v pravém slova smyslu. Šlo podle nich o trvalou poruchu osobnosti, polymorfní psychopatii s hysterickými rysy, při níž si uvědomoval nebezpečnost svého jednání. Vychodil zvláštní školu, nedokončil učiliště pro podlaháře a ještě jako mladistvý byl čtyřikrát trestaný. Z vazby se marně snažil přimět prokurátora k propuštění kvůli své feně.
„Mám venku čubičku, u cizích lidí pláče,“ napsal Vocásek.
Šibenice odložená na poslední chvíli
V roce 1988 uložil Městský soud v Praze Vocáskovi za dvě vraždy a pokus o vraždu trest smrti a o rok později rozsudek potvrdil Nejvyšší soud ČSSR. Dne 6. prosince 1989 zamítl jeho žádost o milost prezident Gustáv Husák. Termín popravy připadl na 27. prosince téhož roku.
Do výkonu trestu ale zasáhly listopadové události a změny ve vedení státu. Nově zvolený prezident Václav Havel popravu pozastavil a na jaře 1990 byl trest smrti zrušen. Dne 2. srpna 1990 proto pražský soud změnil Vocáskův trest na doživotí. Patří k posledním odsouzeným k smrti v Československu a stal se prvním odsouzeným na doživotí v Česku.
Roky prožil v cele smrti, na pankráckém zvláštním oddělení i na Mírově a ve vězení se z něj stal věřící člověk. O podmíněné propuštění žádal poprvé v roce 2007, kdy na to po dvaceti letech měl nárok, pak znovu v roce 2016, a v obou případech neuspěl a mezitím si změnil jméno. Trest si naposledy odpykával v Bělušicích na Mostecku, a tak o něm rozhodoval Okresní soud v Mostě. Ten mu v září 2025 poprvé vyhověl a stanovil sedmiletou zkušební dobu, znalec u soudu tehdy řekl, že pro společnost už není nebezpečný. Krajský soud ale propuštění v prosinci zrušil a nechal vypracovat další posudek.
Letos 5. listopadu pak soud v Mostě jeho žádost zamítl, protože podle soudkyně neprokázal požadované polepšení. Rozhodnutí není pravomocné a obhájce podal stížnost. Za mřížemi je skoro čtyřicet let a o tom, jestli z nich vyjde, rozhodne krajský soud.
Slyšeli jste dříve o případu Quida Franka přezdívaného Žabák?
Výsledky uvidíte po hlasování. Hlasovat jde jednou.
Proč zrovna takhle? Napište to do diskuze →Jsem publicista se zájmem o film, kulturu a společenské dějiny. Sleduji, jak se minulost promítá do současnosti i do popkultury. Ve svých textech propojuji ověřená fakta s příběhy, které dávají dějinám lidský rozměr a přibližují je dnešnímu čtenáři. Na volné…
Další články autora (443)


