Pětiletá holčička si hrála s kluky v parku ve Šlapanicích. V noci ji našli mrtvou i s jejím jezevčíkem

Pětiletá holčička ze Šlapanic u Brna se 10. července 1984 večer ztratila a pátrači ji v noci našli mrtvou i s jejím jezevčíkem. Kriminalisté nejdřív mysleli na pacienta, který ten den utekl z brněnské psychiatrické léčebny, vrahem byl ale osmnáctiletý mladík z městečka. Dostal 23 let a lidé pak zasypali soud rozhořčenými dopisy, protože čekali trest smrti.
Noční pátrání
Vedoucí kriminální služby Vojtěch Leitkeb se o zmizení dozvěděl 10. července po desáté večer, kdy už holčička pět hodin chyběla. Skoro současně přišla z Brna zpráva o pacientovi, který utekl z léčebny a předtím prý řekl, že chce unést malé dítě.
Pátrání se proto rozjelo naplno. Informaci dostaly všechny útvary na jižní Moravě, operativce povolali z domova a hledalo i patnáct dobrovolníků Pomocné stráže. V půl druhé ráno našli tělo v místě, kterému se ve Šlapanicích říká Zahrádky.
Co kriminalisté našli
Ohledání ukázalo, že holčičku někdo zneužil a ubil. Kousek od ní u stromu ležel mrtvý i její jezevčík. Zabili je přímo tam, kde je pátrači našli.
Technici na místě zajistili otisk boty a otisk látky kalhot tam, kde pachatel klečel. Právě tyto stopy vyloučily uprchlého pacienta, kterého policie brzy chytila. Kriminalisté se pak dostali ke svědkům, kteří holčičku viděli naposledy.
Čtvrtý z party
Byli to tři místní kluci, kteří byli ten večer „na tahu“ a potkali ji v parku. Když se s ní setkali, byli ale ještě čtyři. Čtvrtý, osmnáctiletý mladík, se od nich cestou z parku oddělil, a protože už byl v minulosti souzen za zneužívání dvanáctileté dívky, kriminalisté si ho hned předvolali k výslechu.
Po pár otázkách na to, kdy byl kde, bylo jasné, že mají vraha, a mluvily proti němu i skvrny na kolenou a otisky bot. K přiznání ho kriminalisté dostali ještě dřív, než přišly výsledky z laboratoře. Byl v podmínce, takže mu hrozil výjimečný trest a v úvahu připadal i trest smrti. Nikde přitom nepracoval ani nechodil do školy, a tak ho obvinili i z příživnictví, tehdejšího trestného činu za úmyslný život bez práce. Znalci zkoumali i jeho duševní stav a uzavřeli, že plně chápal, co dělá.
Dvacet tři let místo provazu
Soud mu 21. prosince 1984 vyměřil 23 let v nejpřísnější vězeňské skupině, z toho první rok na samotce. Lidé čekali trest smrti, a tak krajský soud dostal nespočet kritických dopisů. Trest smrti přitom soudy ukládaly jen vzácně, V letech 1978 až 1982 dostala většina odsouzených za vraždu do 15 let vězení, výjimečný trest od 15 do 25 let jen 14,9 procenta z nich a trest smrti ještě menší část.
Třiadvacet let tak samo bylo výjimečným trestem, jen kousek pod horní hranicí. Stejný trest dostal v Praze i Jaroslav Kadlec za mikulášskou vraždu jednadvacetileté Ludmily Pražákové ve Vršovicích, kterou spáchal v prosinci téhož roku.
Vrah ze Šlapanic po roce na samotce přešel mezi ostatní vězně a později spáchal sebevraždu. Jeho rodiče prodali dům a odstěhovali se.
Jsem publicistka, která už víc než dvacet let píše o lidech, místech a věcech, které stojí za řeč. Fascinují mě příběhy osobností, co něco vydržely a neztratily nadhled. Ráda hledám to, co se skrývá pod pozlátkem slávy i v obyčejných…
Další články autora (44)


