Zmizení šestitýdenního Tadeáška z kočárku v Hradci Králové navždy proměnilo přístup rodičů k bezpečnosti malých dětí. Běžný nákup v lahůdkářství se na podzim roku 1991 zvrtl v událost s pětadvacetidenním celostátním pátráním. Případ s napínavým průběhem dospěl k úspěšnému rozuzlení jen díky bystrému úsudku jedné chrudimské matrikářky.
Zmizení před hradeckým lahůdkářstvím
V pátek 6. září 1991 panoval na Ulrichově náměstí v Hradci Králové běžný ruch. Matka malého Tadeáše K. se rozhodla nakoupit v místním lahůdkářství a kočárek se spícím kojencem postavila volně před vchod do obchodu. V tehdejší společnosti šlo o naprosto běžnou praxi a maminky stabilně spoléhaly na ohleduplnost nebo občasnou pomoc kolemjdoucích.
Během krátké chvíle uvnitř prodejny se situace pro mladou ženu dramaticky vyhrotila. Matka po východu z obchodu zjistila zmizení kočárku i se synem. Na místo okamžitě dorazila policie a v ulicích města odstartovala rozsáhlá pátrací akce.
Dlouhé týdny bez jediné stopy
Vyšetřovatelé ihned zveřejnili podrobný popis dítěte a požádali veřejnost o pomoc s hledáním kočárku nebo podezřelých osob. Celostátní média a zpravodajské stanice opakovaně vysílaly naléhavé výzvy. Doba se vyznačovala absencí mobilních telefonů i bezpečnostních kamer. Policisté se proto museli spoléhat výhradně na klasické hlídky a náhodná svědectví občanů.
Pachatelé nevznesli žádný požadavek na výkupné a policie postupně prověřila tisíce tipů od veřejnosti. Do hledání zmizelého chlapce se zapojily dokonce desítky senzibilů. Žádná z těchto stop ale nevedla k hmatatelnému výsledku. Rodiče Kopečtí prožívali téměř měsíc v naprosté nejistotě. Případ tehdy vyvolal obrovskou vlnu solidarity a dodnes ho detailně mapuje známá kniha Únos Tadeáška.
Podezřelý dokument na chrudimském úřadu
Průlom v hledání přinesl 1. říjen 1991 na městském úřadě v Chrudimi. Na přepážku k matrikářce dorazila mladá žena s žádostí o zápis novorozeného dítěte do evidence. Úřednice dostala do ruky rodný list plný škrtanců a viditelných chyb. Listinu odmítla přijmout a ženu poslala pryč s instrukcí o nutnosti dodání řádně vyplněného dokladu.
Podezřelou ženu na úřadu o něco později nahradil její manžel s totožným zfalšovaným papírem. Andrýsková okamžitě začala jednat a s mužem odjela v autě přímo k jejich bytu. Po delším naléhání manžele přesvědčila k návštěvě policejní stanice. Zde se jeden z největších dětských únosů porevoluční doby dočkal šťastného konce.
Falešné těhotenství a současný život ekonoma
Únoskyní se ukázala být třiadvacetiletá zdravotní sestra z Chrudimi. Žena tímto činem nesledovala finanční obohacení. Dlouhé měsíce před samotným únosem předstírala před celým svým okolím těhotenství. Nosila volné oblečení a detailně hovořila o blížícím se porodu. S příchodem fiktivního termínu její lež přestávala být udržitelná a žena se odhodlala k zoufalému kroku. Ukradený chlapec se nakonec v pořádku vrátil zpět ke své rodině.
Celá událost zanechala v paměti lidí hlubokou stopu a veřejnost si na případ často vzpomene při každoročním Pomněnkovém dni věnovaném pohřešovaným dětem. Tadeáš v současnosti žije v Praze a pracuje jako ekonom. Založil si vlastní rodinu a celou událost vnímá s obrovským odstupem. „Čím víc času uplynulo, tím méně mě ta událost provází,“ svěřil se v rozhovoru pro Českou televizi.
Tato událost navždy změnila hluboce zakořeněné zvyky českých žen. Dnes už takto volně stojící kočárek bez dozoru před obchodem nikdo nenechává.
