Největší rukopisný kodex měří na výšku 92 cm, na šířku přes 50 cm a váží 75 kilogramů. Provází ho pověst skutečného ďáblova díla, které mělo vzniknout během jediné noci. Za místo zrodu tohoto unikátu se pokládá benediktinský klášter v Podlažicích kousek od Chrudimi. Kdo je ale skutečným autorem textu a ilustrací?
Původní verze
Svazek, jehož vznik se odhaduje na 13. století, má dřevěné desky se světlou kůží a kovové zdobené nárožnice. Původně v něm bylo 320 listů pergamenu, osm z nich ale chybí. Historici ani další badatelé neví, kdy k tomu došlo ani kdo se toho dopustil. Všechny texty jsou latinsky, nechybí Starý a Nový zákon.
Ďáblova bible taky obsahuje části Kosmovy kroniky, kalendárium, útržky lékařských popisů nebo kopie encyklopedií. Ačkoli byli ale benediktýni známi jako úspěšní exorcisté, nenajdete tu návod, jak se zbavit pekelných sil.
Otázka vzniku
Jedna z největších záhad je samotný vznik. Současně ovšem na knize ohromí její jednotnost, jako kdyby ji autor skutečně napsal tzv. binge metodou, tedy prakticky na „jeden zátah“. Není patrné stárnutí písaře nebo jeho choroby, vliv počasí nebo nálad (přestože staré texty vznikaly dlouhou dobu).
Právě to ukazuje, že svazek nevznikl v klasické písařské dílně, údaje o době nebo autorovi ale chybí. Jeho informace končí rokem 1229, o patnáct let později byl zastaven v klášteru v Sedlci, který patřil cisterciánům. V roce 1295 ho pak pro břevnovský klášter odkoupil Pavel Bavor z Nečtin. Svou tuzemskou cestu skončil v březnu 1594 v Praze jako součást sbírek Rudolfa II.
Smlouva s ďáblem
Dle legendy žil právě v Podlažicích hříšný mnich. Ten se měl počátkem v roce 1212 vydat s královskými posly do Basileje a tam potkat tajemného mága Michaela Scotta. Od něj se dověděl postupy černé magie a vyvolání ďábelských sil. O jeho činech se však po návratu do kláštera dověděl opat, jako trest žádal mnicha zaživa zazdít.
Aby se svému osudu vyhnul, slíbil hříšník za jedinou noc napsat největší knihu světa s veškerou jeho moudrostí. Obdržel všechno potřebné a začal pracovat. Jakmile ale udeřila půlnoc, bylo mu jasné, že to nestihne. Přivolal proto na pomoc ďábla, kterému za dopsání svazku slíbil svou duši. Pekelník mu vyhověl a mnich ho pak do hotového kodexu z vděčnosti zvěčnil.
Prozaičtější verze
I když jsou pověsti krásné, realita vzniku spisu bude trochu jiná. Jestli psal písař za den jeden sloupeček textu, při práci šest hodin za den od pondělí do soboty by mu kniha zabrala cca pět let. Pokud na něm byly i všechny přípravné práce a iluminace, bavíme se o skoro třech dekádách.
Zajímavé také je, že přes barvitou legendu se kniha nikdy nestala předmětem jakéhokoli zájmu svaté inkvizice. V populárnějším směru ji pak připomněla detektivní minisérie Ďáblova lest.
Problém zkoumání
Přesnou verzi už se asi nikdy nedozvíme, zkoumání navíc brání absence originálu. Ten si totiž v roce 1648 odvezli Švédové jako válečnou kořist, původní Kodex je tak ve Stockholmu. U nás je občas k vidění jen unikátní kopie.
Zdroje: Wikipedia, CSFD, EpochaPlus, KudyZNudy, JuniorRozhlas
