V polské obci Pieň narazili archeologové v roce 2022 na hrob, který i po 400 letech vyvolává racionální úžas nad silou tehdejších lidových pověr. Dívka, pohřbená s ostřím srpu u hrdla a visacím zámkem na noze, zosobňuje hluboce zakořeněný strach raného novověku z návratu mrtvých. Moderní věda nyní díky analýze DNA a práci forenzních umělců vrací této domnělé upírce lidskou tvář a odkrývá její pravděpodobný skandinávský původ.
Železo u hrdla
Vesnice Pieň v severním Polsku vydala v roce 2022 svědectví o praktikách, které měly zajistit klid živým i mrtvým. Archeologové pod vedením Dariusze Polińského odkryli ostatky ženy, jejíž hrob vybočoval z běžných dobových standardů použitím železných nástrojů k fixaci těla.
Ostrý srp položený napříč krkem sloužil jako primitivní, ale účinná past. V případě, že by se nebožka pokusila posadit, čepel by jí oddělila hlavu od trupu. Tento nález doplňuje visací zámek na palci levé nohy, který v symbolické rovině uzavíral pozemskou cestu a bránil v nechtěném odchodu z rakve.
Hedvábí a zlato
Navzdory rituálnímu zajištění proti zmrtvýchvstání patřila pohřbená žena k tehdejší společenské elitě. Na její hlavě se dochovaly zbytky drahé hedvábné čepice protkávané zlatou nití, což představovalo v 17. století luxus vyhrazený nejvyšším vrstvám.
Je patrné, že komunita sice pociťovala z dívky strach, přesto jí dopřála pohřeb odpovídající jejímu postavení, byť s mechanickou bezpečnostní pojistkou. Rozpor mezi bohatou výbavou a drastickým zajištěním těla ilustruje složitost dobového vnímání chorob, které lidé připisovali nadpřirozeným silám.
Tvář cizinky
Švédský forenzní umělec Oscar Nilsson využil vzorky DNA a trojrozměrný model lebky k rekonstrukci podoby této mladé ženy, které místní začali říkat Zosia. Nilsson, jenž v minulosti pracoval i na rekonstrukci muže z období neolitu u Stonehenge, se zaměřil na navrácení lidskosti osobě, kterou historie označila za démona.
Výsledkem je tvář dívky ve věku 18 až 20 let, jejíž rysy nyní můžeme studovat bez nánosu staletých mýtů o upírech.
Genetická analýza přinesla zjištění o původu pohřbené, která podle vědeckých dat nebyla místní. DNA ukazuje na severní Skandinávii, pravděpodobně Švédsko, což v kontextu 17. století dává nálezu nový politický rozměr. Polsko a Švédsko v té době procházely obdobím vleklých válečných konfliktů a cizinka s neobvyklým chováním nebo vizáží se snadno stala terčem podezření. Její osud zřejmě zpečetila kombinace neznámého původu a náhlého úmrtí, které si vesničané neuměli vysvětlit jinak než působením nečistých sil.
Pole upírů
Lokalita v okolí obce Pieň se ukázala být rozsáhlejším pohřebištěm, kde se podobné rituální zásahy vyskytovaly častěji. Výzkumníci zde identifikovali další těla se srpem u krku nebo zámky na končetinách, což vede k označení místa jako pole upírů. Nešlo o náhodné incidenty, ale o systémovou obranu komunity proti entitám, které považovala za hrozbu pro své bezpečí. Železo hrálo v těchto představách hlavní roli díky své předpokládané moci odrážet nadpřirozené zlo a fixovat neklidné duše v zemi.
Dariusz Poliński předpokládá, že hrob mladé ženy lidé v určitém okamžiku po pohřbu znovu otevřeli. Podnětem k takovému kroku bývalo neštěstí v obci, úhyn dobytka nebo série úmrtí, za které musel být někdo zodpovědný. Dodatečné umístění srpu mělo zastavit řetězec tragédií, který mrtvá údajně spustila ze svého hrobu. Tato forma postmortální exekuce byla v raném novověku běžnou reakcí na strach z neznámých infekcí, které se šířily bez viditelné logiky.
