Letní dovolená v období socialismu nenabízela zrovna nekonečné možnosti a cesta za hranice představovala pro mnohé jen nedosažitelný sen. Většina lidí se tak musela spokojit s tuzemskými destinacemi a pobytem v přírodě s batohem na zádech. Odpočinek u moře byl určený spíše pro vyvolené a vyžadoval pevné nervy při obíhání úřadů.
Odpočinek po pěti dnech v práci
Volný čas obyvatel Československa výrazně ovlivnil rok 1968. Pracovní týden se tehdy zkrátil ze šesti na pět dnů a lidé tak získali vytoužené dva pravidelné volné dny v týdnu. Část obyvatel sice věnovala volno vedlejší práci ve stínové ekonomice, většina ovšem využívala víkendy k relaxaci. Souběžně s tímto opatřením docházelo k výraznému nárůstu motorismu běžného obyvatelstva. Spojení obou faktorů tak v 70. a 80. letech vedlo k obrovskému rozmachu fenoménu chataření a chalupaření.
Pro mnoho rodin se typickou dovolenou stalo kempování v tuzemsku. Lidé objížděli oblíbené destinace a plně se spokojili se stanováním, případně pobytem v jednoduchých chatkách. Velké vodní nádrže jako Máchovo jezero nebo Lipno praskaly ve švech. K nezbytné výbavě patřil ešus, zatuchlý spacák a kytara k večerním táborákům. Typická vůně opékaného špekáčku nebo oblíbená konzerva vepřového masa ve vlastní šťávě patřily k nezapomenutelným symbolům československého léta u vody.
Dětské sny na dvou kolech
Silnice v období socialismu brázdily především bicykly tuzemské produkce. Nejznámější značky tehdy tvořily Favorit, Liberta, Eska a Velamos. Favorit zajišťoval sportovní a silniční modely, Eska s Libertou pokrývaly poptávku po turistických kolech. Dětským snem se stala produkce národního podniku Velamos. Každé dítě toužilo po legendárním modelu Pionýr nebo velmi oblíbeném SOBI 20, které svými koly vyhovovalo i dospělým. V 80. letech pak na trh dorazily i sportovní modely BMX a RMX 20.
Výběrové cesty do zahraničí
V průběhu normalizace se pro našince sice pootevřely hranice, jednalo se ale převážně o vybrané spřátelené země v rámci sovětského bloku. Západní svět zůstával dál uzavřený. Obyvatelé nejčastěji toužili po teple a moři, takže lákavé cíle představovaly především Bulharsko, Rumunsko nebo státy okolo Baltu. Celou agendu zahraničních zájezdů držela pevně v rukou cestovní kancelář Čedok. Tato nejstarší česká cestovka založená po první světové válce měla tehdy na organizované výjezdy prakticky monopol.
Pokud rodina nezískala organizovaný zájezd, musela vyrazit k moři na vlastní pěst. V takovém případě cestovala plně naložená Škoda 100 s rodinou, stany a zavazadly na úplně neznámé místo. Soukromé cesty ale narážely na obrovské úřední překážky. Takzvaná výjezdová doložka a devizový příslib byly velmi silnými nástroji k omezování počtu turistů mířících do zahraničí.
O úspěšném schválení mnohdy rozhodovaly osobní známosti, členství ve straně a rozbujelá šedá ekonomika. Zahraniční cesta s cestovní kanceláří pro běžného občana představovala luxus odpovídající i několikanásobku průměrného platu.
Cesta k moři plná paštik
Samotné zahraniční kempy obývali turisté z Československa ve velmi těsném kontaktu. Lidé tehdy automaticky přijímali ztrátu soukromí a společné trávení času. Nutností na takovou výpravu byly zásoby konzerv a trvanlivých potravin z domova. Vzhledem k nefunkční centrálně řízené ekonomice znamenalo jídlo v plechovce jistotu přežití. Samotné paštiky nebo hovězí ve vlastní šťávě tehdy ale neměly tak vysoký podíl náhražek. Na místě si výletníci dokupovali jen pečivo nebo v tuzemsku nedostupné jižní ovoce.
Mnohé dovolené probíhaly ve firemních zotavovnách s povinnou kolektivní zábavou. Odborová rekreace ROH se chápala jako odměna pro preferované skupiny pracujících. Program na takové dovolené zajišťoval kulturní referent, který neorganizoval jen sport a zábavu, ale i různé vzdělávací přednášky. Lidé trávili dny v jednom velkém kolektivu. Cestování za socialismu tak tvořila zvláštní směsice politických i ekonomických omezení. I přesto v mnoha lidech přetrvávají milé vzpomínky na bezstarostné léto u českého rybníka.
