Tragická nehoda na železničním přejezdu v Deštnici u Rakovníka stála v květnu 1966 život deset pražských středoškoláků. Srážka nákladního automobilu plného studentů se zpožděnou lokomotivou představuje jedno z nejtemnějších neštěstí československé historie. Na počátku celé katastrofy přitom stál obyčejný osobní spor dvou drážních zaměstnanců.
Cesta do chmelnic
V pondělí 2. května odpoledne přijela do Rakovníka necelá padesátka studentů Střední průmyslové školy strojní v Masné ulici. Na nádraží na ně čekal vůz zemědělského družstva. Řidič František Vestfal dokázal všech osmačtyřicet brigádníků vměstnat na korbu pod plachtu a vyrazil do zhruba dvacet kilometrů vzdálené Deštnice. Až na místě se ukázalo, že ubytování mají zajištěné v sousední vesnici Velká Černoc. Náklaďák se musel otočit a pokračovat v cestě.
V trase ležel železniční přejezd opatřený ručně ovládanými závorami. Když se k němu přeplněný automobil krátce po šesté hodině večerní blížil, závory byly nahoře. Výhled na trať navíc silně komplikoval vzrostlý porost. Řidič mírně zpomalil, s důvěrou ve zvednuté závory na přejezd vjel a právě tento okamžik rozhodl o osudu deseti mladých lidí. Jedním z nich byl nadějný šestnáctiletý hokejista Adolf Pistorius, který ještě to ráno spěchal na pravidelný trénink na Štvanici.
Nepochopitelné selhání
Zvednuté závory měl na svědomí lidský omyl pramenící z osobních antipatií. Závorář Josef Kostka končil svou směnu v půl šesté. Vystřídat ho měla kolegyně Marie Hajná. Muž k ní choval takovou nevraživost, že raději odešel zadním vchodem. Zásadně porušil pravidla a před odchodem jí nepředal informace o aktuálním stavu na trati. Kostka kolegyni neupozornil na zpožděnou lokomotivu a zpoždění nezapsal ani do provozního deníku.
Nastupující závorářka se mylně domnívala, že vlak projel podle jízdního řádu ještě před jejím příchodem. Svůj omyl si telefonicky neověřila a nechala závory nahoře. K přejezdu se v tu chvíli řítila několikatunová lokomotiva rychlostí zhruba pětačtyřicet kilometrů v hodině. Strojvedoucí v poslední chvíli zpozoroval překážku a použil rychlobrzdu. Vlak zastavit nedokázal a náraz vymrštil většinu studentů z korby přímo do kolejiště a do okolních škarp.
Náraz s fatálními následky
Závorářka po spatření srážky utrpěla těžký šok a pomoc nedokázala přivolat. Šest mladých lidí na místě zahynulo, další čtyři podlehli svým vážným zraněním později v nemocnici. Dalších bezmála čtyřicet studentů utrpělo různě vážná zranění.
Záchranné práce provázel chaos. Jako první dorazil příslušník bezpečnosti, který začal zajišťovat stopy a raněným se nevěnoval. Pomoc poskytovali projíždějící řidiči a místní obyvatelé. Podle některých svědků někteří řidiči odmítli pomoci z obavy o zašpinění svých aut. Poslední sanitka nakonec odvezla zraněného učitele, kterého náraz odhodil až padesát metrů daleko do pole.
Soudní dohra a tresty
Závorář Kostka spáchal ještě před začátkem procesu sebevraždu a trestu se vyhnul. Jeho kolegyně putovala s těžkými psychickými problémy do léčebny a soud k ní přistupoval shovívavěji. Hlavní vina ležela na jejím předchůdci. Strojvedoucího obžaloba vinila z absence zvukového signálu, pochybení se ale neprokázalo. K neštěstí se naopak přiznal topič, který si vozu všiml dříve, ale neupozornil na něj.
Nejtěžší pětiletý trest dostal řidič náklaďáku. Soud dospěl k závěru, že měl při řádném rozhlédnutí lokomotivu vidět. K přísnému rozsudku přispělo převážení téměř dvojnásobku povoleného počtu lidí. Za stejný prohřešek stanul před soudem i učitel. Drážní zaměstnanci se během vyšetřování snažili svalit veškerou vinu na řidiče tajným vykácením porostu kolem přejezdu, aby zmanipulovali rekonstrukci nehody. Podvod se naštěstí podařilo odhalit.
