Byla noc ze 7. na 8. října 1941. Venku panovalo ticho, ale ve stovkách českých měst a vesnic se otevřely dveře. Gestapo zatýkalo. Vtrhávalo do domů lidí, kteří neudělali nic jiného, než že milovali svou zemi. Byli to Sokolové – učitelé, cvičitelé, lékaři, studenti i obyčejní tátové od rodin. Během pár hodin jich zmizelo zhruba patnáct set. Většina z nich už se nikdy domů nevrátila.
Sokol nebyl jen o cvičení
Kdo tehdy nosil sokolský kroj, nebyl jen sportovec. Sokol byl symbolem hrdosti a svobody. Když Miroslav Tyrš s Jindřichem Fügnerem v roce 1862 spolek zakládali, chtěli vychovávat silné lidi. Nejen tělem, ale i duchem. Všechno stálo na myšlence, že národ, který se hýbe, má sílu.
Sokolové cvičili, pomáhali, stavěli sokolovny, učili děti a v době první republiky byli srdcem celé země. Po okupaci se ale z tělocvičného spolku stal trn v oku nacistů. Pro Heydricha a jeho lidi byli Sokolové nebezpeční, protože měli organizaci, odvahu i víru. A to bylo v Protektorátu to největší provinění.
Heydrich udeřil. Noc plná strachu
Reinhard Heydrich přijel do Prahy na konci září 1941 a okamžitě začal tvrdě potírat český odboj. První padli generálové, politici a důstojníci. Pak přišli na řadu Sokolové.
V noci ze 7. na 8. října začala takzvaná Akce Sokol. Gestapo mělo přesné seznamy. Zatýkalo starosty jednot, náčelníky i obyčejné členy. Lidé byli vytrženi ze spánku, odvedeni bez vysvětlení. Děti se ráno probouzely do prázdných domů.
Zhruba 1500 Sokolů skončilo v Malé pevnosti v Terezíně, odkud je transportovali dál, tedy do Osvětimi, Buchenwaldu, Dachau. Devět z deseti se už nikdy nevrátilo.
Zákaz, který posílil vzdor
Uprostřed vlny zatýkání, 8. října 1941, Heydrich podepsal rozpuštění České obce sokolské. Chtěl, aby se o Sokolu už nikdy nemluvilo. Jenže to se mu nepovedlo. Sokolové, kteří přežili, pokračovali v odboji. Pomáhali parašutistům, ukrývali je, předávali zprávy. Bez nich by se atentát na Heydricha vůbec nepovedl.
Sokolský náčelník František Pecháček, který padl později v Mauthausenu, tehdy řekl svým spoluvězňům: „Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, zbabělci stokrát.“
Odkaz, který přežil i tři zákazy
Po válce se Sokol zvedl z popela. Pak ho znovu zakázali komunisté, a znovu se vrátil po roce 1989. Dnes má jeho jméno znovu sílu. Nejen v tělocvičnách, ale i v srdcích lidí, kteří ví, co znamenalo být „bratrem“.
Od roku 2019 si 8. října připomínáme Památný den sokolstva. Vlajky vlají na radnicích, Sokolové stojí v krojích a v tichu vzpomínají. Na všechny, kdo tehdy v noci ze 7. na 8. října 1941 otevřeli dveře gestapu, a přesto zůstali vzpřímení.
Zdroj: Sokol.eu, VHU.cz, ČeskýRozhlas
.png){kind=link}