Tzv. lodičky či jehlové podpatky nosili v minulosti nejen ženy. Dá se skoro říct, že omezení na něžné pohlaví je spíš novodobou záležitostí. Podpatky nosili muži, kurtizány i královny. Ale původně byly určené pánům. Ti obouvali takto upravenou obuv už v Asii v 10. století. Důvod byl prozaický a nešlo o módu. Pomáhaly totiž udržovat nohu ve třmeni koňského postroje.
Armádní nezbytnost
Moderní doba, respektive 21. století, přineslo určitou tekutost v módě. To, co bylo kdysi určeno výhradně mužům nebo ženám, dnes pluje mezi oběma pohlavími. Vysoké podpatky jsou dnes doménou hlavně žen. Původně měly ale dle Sto Plus Jedničky ryze praktickou funkci, boty s nimi byly určené vojákům.
Perští bojovníci je totiž používali jako „háček“. Jezdecké boty díky podpatkům perfektně držely ve třmenech, i když se musel bojovník napřímit a vystřelit z luku.
Divadelní hry a maso
Nebyla to jediná role, kterou historicky měly. Už ve starověkém Egyptě či Řecku totiž něco jako podpatky používali. A nebylo to u bojovníků, nýbrž na divadelních prknech. Potřeba dostatečné výšky a tedy i výraznosti byla pro herce dost zásadní. Hlavně v antických tragédiích dodávaly tyto boty eleganci i vážnost. Z praktických důvodů je nosili i místní řezníci, kteří se tak mohli „brodit“ krví zvířat.
Představení v Evropě
Příchod tohoto prvku obuvi do Evropy spadá poprvé do 16. století. Představil je perský šáh Abbás I., možná to trochu evokovalo podomní prodej. Panovník se tehdy pyšnil největší jezdeckou armádou světa. S evropskými hodnostáři ale potřeboval uzavřít důležité spojenectví.
Důvodem byl střet s odvěkým nepřítelem, konkrétně Osmanskou říší. Do daleké ciziny tak v roce 1599 vyslal diplomatické poselství. Jeho lidé zavítali na španělský, německý a ruský dvůr. Coby zástupci exotické kultury zde dotyční sklidili velký ohlas, zájem o orient od té doby vlastně neutichl.
Snaha napodobit
Protože začala společnost po vzdálených zvycích a exotice bažit, snažili se evropští šlechtici napodobit jejich zvyky a přirozeně i styl oblékání. K tomu patřily i podpatky, které se rychle staly symbolem společenského postavení.
Zvláště někteří ocenili i jejich praktickou funkci, tedy vylepšení vlastní tělesné výšky. To byl třeba případ francouzského krále Ludvíka XIV., který měřil jen 163 centimetrů. Jeho obuv tak dostala i deseticentimetrové podpatky. Trend se nevyhnutelně dostal i mezi běžné lidi, což vedlo k omezením. Společenská pravidla proto určila, že podpatky vyšší než 6,3 centimetrů může nosit jen královská rodina.
I v dámském šatníku
Něžné pohlaví bylo obuvnickým prvkem osloveno od 30. let 17. století. Stejně jako se pánové začali stylizovat orientálně, začaly se ženy stylizovat jejich směrem. Nosily proto klobouky, kouřily dýmky a přijaly i tehdejší obuvnický symbol mužského světa – podpatky.
V té době se navíc začaly konstrukčně podobat těm dnešním. Jednalo se hlavně o symbol statusu – jejich nositelé dávali najevo, že nemusí pracovat rukama. Krom toho byly takové boty nákladné, nemohl si je tedy dovolit každý. „Jednou z nejlepších cest, jak tlumočit status, je dělat to skrze nepraktičnost,“ uvedla pro BBC Elizabeth Semmelhacková z torontského Baťova Muzea obuvi.
Jen pro ženy
Během osvícenství v 18. století už podpatky přechází hlavně do ženského šatníku. Typy obuvi začaly být jasně odlišené, mužům to moc nevonělo. Dámská obuv proto získala výrazně tenčí podpatek, i celkové ladění se adaptovalo. Výsledkem bylo rostoucí nepohodlí nošení, což vysoké podpatky pánům znechutilo.
Další mini zlom nastal s Francouzskou revolucí. Tehdy obliba takových bot klesala, protože se spojovaly s královskou rodinou. Nakonec je nikdo nechtěl nosit ze strachu, že s ní bude spojován. Vrátilo je až 19. století, vynález šicího stroje dovolil sériovou výrobu, ve 20. století se jich chopil geniální návrhář Salvatore Ferragamo, který do lodiček obul i Marilyn Monroe.
Zdroje:
StoPlusJednicka, EpochaPlus,Magazin,BBC
