Obyvatelé starověké kavkazské kultury si před tisíci lety dopřávali překvapivě rozmanitou stravu plnou nečekaných chutí. Lidé v oblasti dnešního jižního Kavkazu běžně pili víno a bez problémů vyráběli nejrůznější sýry z čerstvého mléka. Biomolekulární archeolog Maxime Rageot nyní detailně zmapoval jejich každodenní jídelníček. Objevy z prastarých keramických nádob tak zcela mění náš pohled na všední život v malých zemědělských komunitách. Co tedy jedli v době bronzové?
Bohatství na talíři
Kolem roku 2800 před naším letopočtem žili lidé v osadě Qaraçinar obklopeni nečekaně pestrou nabídkou potravin. Tým odborníků detailně prozkoumal přes padesát zachovalých nádob a objevil v nich stopy po sladkém ovoci i zpracovaných mléčných výrobcích. Kuchaři tehdy jídlo běžně připravovali za pomoci rostlinných olejů i vydatných živočišných tuků. Místní obyvatelé perfektně ovládali zpracování syrového mléka a cíleně z něj tvořili trvanlivé sýry pro celou rodinu.
Víno dostupné pro všechny
Zbytky v nalezené keramice odhalily velkou zálibu v lahodných nápojích z lokálních hroznů. Lidé si k jídlu běžně nalévali víno a velmi často si ho po vzoru dnešní retsiny dochucovali aromatickou pryskyřicí z jehličnanů. Opojný nápoj tehdy představoval naprosto běžně dostupný požitek i pro řadové členy osady. V rovnostářské společnosti k němu měl volný přístup prakticky kdokoli z široké komunity.
Samotné hrozny a další drobné plody sloužily lidem velmi často jako praktické přísady do nejrůznějších vařených pokrmů. Kuchaři s nimi svá jídla příjemně sladili a jejich specifické vlastnosti využívali také při složitější výrobě sýrů. Přidaná pryskyřice navíc v horkém podnebí perfektně fungovala jako spolehlivý konzervační prostředek. Odborníci narazili na dně hrnců i na stopy prosa z daleké střední Asie a tento objev jasně napovídá o dobře fungujícím dálkovém obchodu.
Nádobí podle přísných pravidel
Každý konkrétní typ keramiky plnil v pravěké domácnosti svou vlastní a přesně danou roli. Jednoduché a zcela jednobarevné hrnce sloužily výhradně k tepelné úpravě syrových surovin přímo na žhavém ohništi. Naopak mnohem luxusnější červeně a černě zbarvené mísy měli strávníci striktně vyhrazené pro servírování a stolování. Právě z těchto dokonale leštěných a zdobených kusů jedli hotové mléčné produkty a s chutí popíjeli osvěžující ovocné nápoje.
Každodenní jídlo a jeho pečlivá příprava tvořily naprosto stěžejní součást tehdejší silné kulturní identity. Společné kulinářské zvyky pevně propojovaly jednotlivé rodiny napříč celým rozlehlým regionem u Kaspického moře. Podrobné zkoumání prastarých hrnců tak dnes vědcům přináší fascinující vhled do běžných dnů našich dávných předků. Obyčejné vaření mělo svá jasná společenská pravidla a plný stůl znamenal pro lidi mnohem víc než jen pouhé zahnání hladu.
