Martin Maryška zažil na vlastní kůži surové praktiky komunistického režimu proti mužům s dlouhými vlasy, tzv. máničkám. Policie ho v polovině šedesátých let zadržela a ostříhala dohola. Spolu s ním čelily tvrdým perzekucím tisíce mladých lidí. Tyto události detailně odhalila publikace historika Ladislava Kudrny. Státní aparát tehdy viděl v nekonformních účesech obrovskou hrozbu.
Kampaň proti odlišnosti
Komunistická strana začala vnímat rostoucí oblibu dlouhých vlasů u mladých mužů jako velký problém už na podzim roku 1964. Tehdy mládež opustila módu ve stylu Elvise Presleyho a inspirovala se britskou kapelou The Beatles. Prezident Antonín Novotný dal osobně pokyn k ráznému zásahu. Příslušníci Veřejné bezpečnosti začali tyto osoby plošně zadržovat na ulicích a odváželi je na služebny.
Tam probíhalo nucené stříhání. Každý zadržený navíc musel zaplatit blokovou pokutu padesát korun. Historik Ladislav Kudrna v publikaci Kniha v barvě krve popisuje velkou akci z léta 1966. Policie tehdy připravila o vlasy zhruba čtyři tisíce mladíků.
Společnost zpočátku plošným represím fandila. Mladíci vybočovali z dobové uniformity a budili u starších generací pozdvižení. Oficiální propaganda je vykreslovala jako asociální jedince. Skutečnost byla zcela opačná. Muži o svůj zevnějšek úzkostlivě pečovali, aby policistům nezavdali sebemenší záminku k zásahu.
Ztráta základních svobod
Mladí lidé s delšími vlasy se ocitli na okraji společnosti. Vyhlášky některých měst jim znemožňovaly vstup do kin, divadel, restaurací i na koupaliště. „Třeba jsme nastoupili do tramvaje a tramvaják zastavil a řekl, dokud je nevyhodíte, tak dál nepojedu,“ zavzpomínal pamětník Martin Maryška v rozhovoru pro Českou televizi. Cestující je pak skutečně z vozu obvykle vyhnali.
Státní aparát využíval i další formy nátlaku. Studentům reálně hrozilo nepřipuštění k maturitě či učňovským zkouškám. Úřady jim běžně odpíraly vydání řidičských průkazů. Dívky z jejich okolí policisté častovali urážlivým výrazem vlasatice. Tyto mladé ženy se po zadržení často nevyhnuly velmi ponižujícím gynekologickým prohlídkám.
Maryška padl do rukou policie v srpnu 1966 u pražského Národního muzea. Z vyvýšeného místa měli mladíci dobrý přehled o blížících se hlídkách. Tentokrát ale utéct nestihl. Policisté ho odvezli do Bartolomějské ulice a zbavili ho vlasů. Zadržení na úřadovnách často krváceli a ze zoufalství se občas pokoušeli podřezat.
Zásahy se psy a slzným plynem
Situace se výrazně vyhrotila na jaře 1974 v Rudolfově u Českých Budějovic. Osm stovek fanoušků undergroundu dorazilo na zrušený koncert skupiny The Plastic People of the Universe. Na místo přijeli příslušníci bezpečnostních složek a shromážděné lidi hnali rovnou na českobudějovické nádraží. Během cesty do davu najížděli auty a poštvali na něj služební psy.
V nádražním podchodu vytvořili policisté úzkou uličku. Každý příchozí jí musel projít za nepřetržitého tlučení obušky. Kudrna zmiňuje případ drobné dívky, kterou policista vzal a mrštil s ní obrovskou silou proti zdi. O devět let později se podobný scénář opakoval v brněnských Pisárkách. Policisté tam nasadili slzný sprej a fyzicky napadli i přítomné těhotné ženy.
Mezi lety 1960 a 1989 utrpělo při takových akcích zranění zhruba 10 tisíc lidí. Vedení státu po událostech v Rudolfově přesunulo volnou mládež do kompetence Státní bezpečnosti. Úředníci vytvořili speciální správu s jasným cílem zcela potlačit disent a undergroundové hnutí.
Odpor a protestní akce
Perzekuce vyvolávaly u části mladé generace silný vzdor. Příznivci undergroundu po masivním zatýkání v září 1966 uspořádali v centru Prahy protestní pochod. Dav provolával hesla o svobodě a požadoval navrácení ustřižených vlasů. Policie shromáždění násilně rozehnala a čtrnáct mladíků skončilo před soudem. Polovina z nich dostala nepodmíněné tresty vězení v délce od čtyř do šestnácti měsíců.
Maryška po svém ostříhání zorganizoval další demonstraci. Soud ho poslal na Pankrác a následně rovnou do uranových dolů v Jáchymově. Po srpnové okupaci dostal jasné varování před dalším zatčením a zvolil raději emigraci. Zmíněných čtrnáct odsouzených z pražské demonstrace se dočkalo spravedlnosti až v říjnu 2023m kdy nejvyšší soud jejich rozsudky definitivně zrušil.
Úřady se snažily hudební fanoušky zdiskreditovat v očích veřejnosti i pomocí televizní tvorby. Tento záměr se ale zcela minul účinkem. Epizodu Mimikry ze seriálu Třicet případů majora Zemana sledovali mladí lidé s obrovským zájmem. Většina z nich si chtěla z vysílání pouze nahrát ústřední píseň Bič boží.
