Vrak lodi Titanic leží na dně Atlantiku už přes sto let a stále přitahuje pozornost badatelů. Průzkumné ponorky pravidelně mapují luxusní kajuty i technické zázemí zaoceánského parníku. Mezi tisíci zachráněnými a zdokumentovanými předměty ovšem jedna zásadní věc chybí. Průzkumníci v těsné blízkosti vraku nikdy nenašli žádné lidské ostatky.
Opuštěné boty na mořském dně
Při námořní katastrofě v dubnu 1912 zahynulo přes patnáct set lidí z celkových více než dvou tisíc cestujících. Část obětí zůstala na hladině v záchranných vestách a mořské proudy je odnesly od místa potopení. Posádka záchranné lodi Mackay Bennet později objevila stovky z nich. Dalších zhruba tisíc sto cestujících kleslo ke dnu přímo s trupem lodi.
Režisér filmu Titanic James Cameron absolvoval k vraku třiatřicet ponorů. Strávil u něj dokonce více času než samotný kapitán plavidla. Výsledek jeho vizuálních průzkumů je jednoznačný. „Viděl jsem nula lidských ostatků,“ řekl Cameron v roce 2012 v rozhovoru pro deník New York Times.
„Viděl jsem tam oblečení. Viděl jsem páry bot, což by silně naznačovalo, že v nich v určitém okamžiku bylo lidské tělo. Ale nikdy jsem neviděl žádné lidské ostatky,“ dodal s odkazem na své zkušenosti.
Změněná chemie v extrémní hloubce
Absence kosterních pozůstatků souvisí s polohou lodi. Vrak se nachází zhruba 3800 metrů pod mořskou hladinou. V těchto místech fungují chemické procesy odlišně od mělkých vod.
Oceánograf Robert Ballard objevil zbytky Titanicu v roce 1985. Celý jev vysvětluje pomocí kompenzační hladiny uhličitanu vápenatého. Jde o specifickou hranici v oceánu, pod kterou je voda nenasycená touto sloučeninou.
Kosti obsahují velký podíl vápníku. Jakmile živočichové a bakterie odstraní z těl měkké tkáně, obnažené kosti ztratí svou ochranu. Mořská voda v této hloubce po vápníku doslova prahne a začne jej rozpouštět.
Tento proces trval nanejvýš několik desítek let po potopení. Z těl na dně zůstaly pouze materiály schopné chemickým procesům odolat. Patří mezi ně především ošetřená kůže na cestovních botách.
Nedotčené části lodního trupu
Někteří badatelé stále pracují s teoretickou možností zachování kostí. Ballard upozornil na hluboko pohřbené části lodi, jako jsou strojovny nebo uzavřené chladírenské prostory. Do těchto míst pravděpodobně neproniká čerstvá okysličená voda.
Izolované sekce by mohly nabídnout prostředí vhodné pro uchování pevných struktur. Dosavadní expedice takto hluboko do vnitřního uspořádání parníku nepronikly. Samotná konstrukce vlivem bakterií postupně slábne a hroutí se do sebe. Tyto vnitřní prostory tak s velkou pravděpodobností zůstanou navždy skryté.
