Jarní školní výlet na Pálavu se v květnu roku 1936 proměnil v jednu z nejhorších dopravních tragédií na našem území. Do kalných vod rozvodněné řeky Dyje se tehdy u Nových Mlýnů zřítily desítky dětí z rakvické obecné školy a domů se jich z toužebně očekávané výpravy nevrátilo třicet dva. Událost poznamenala celou jihomoravskou obec a navždy změnila osudy mnoha místních rodin.
Cesta k dravé řece
Žáci ze třetí až páté třídy se na celodenní výlet nesmírně těšili a na cestu je vyprovázelo příjemné slunečné počasí a k řece Dyji je dopravily vypůjčené koňské povozy. Na břehu u Nových Mlýnů na početnou výpravu už čekal dřevěný přívoz místního mlynáře Josefa Veverky. Neregulovaná řeka byla po nedávných vydatných deštích velmi divoká a její hladina nebezpečně stoupla o celý metr a půl. Převozník Leopold Schuster obsluhující plavidlo přesto zahájil přepravu dětských výletníků na druhý břeh.
První dvě cesty proběhly zcela bez potíží a povozům se podařilo bezpečně dosáhnout protějšího břehu. Značná část školáků ovšem stále stála na místě a při třetí plavbě se jich na palubu nahrnulo přes padesát. K početnému zástupu malých pasažérů se přidal další těžký koňský povoz i několik dospělých z pedagogického dozoru.
Jedenáct let stará pramice ze ztrouchnivělého dřeva byla ve velmi špatném technickém stavu a do jejího podpalubí už před vyplutím silně zatékalo. Převozník nahromaděnou vodu nevylil a s extrémně přetíženým plavidlem rovnou odrazil do silného proudu.
Zkáza uprostřed proudu
Dřevěná loď obrovskou zátěž nezvládla a zhruba 10 metrů od břehu začala do svých útrob nabírat další vodu. Vyplašení koně zareagovali na nebezpečí couváním a před jejich kopyty instinktivně ustupovaly i děti do zadní části rozkolísaného plavidla.
Tlak dravé vody následně vyrazil poškozené fošny ze dna a celý prám se během několika málo okamžiků rozpadl a potopil. Zděšení školáci se rázem ocitli v ledové řece bez jakékoliv opory. Drtivá většina z nich neuměla vůbec plavat a silný proud je tak velmi rychle odnášel směrem k nedalekému nebezpečnému jezu.
Dospělí muži se okamžitě vrhli do vln a s obrovským vypětím sil se snažili topícím se dětem pomoci. Kočí František Bolech dokázal vytáhnout několik školáků na břeh a vzápětí skočil zpět ve snaze odříznout klesající koně od potápějícího se vozu. Vyděšené a bojující zvíře ho ovšem prudce koplo do hlavy a statečný zachránce v hluboké vodě utonul.
Učitelé spolu s dalšími svědky vytahovali vyčerpané školáky za pomoci malé lodičky náhodně nalezené na břehu. Vodu pohlcující vše kolem sebe se jim ovšem nepodařilo přeprat a dravý živel nakonec i tento člun strhl a převrátil přímo pod jezem.
Hasiči a přivolaní vojáci z nedaleké posádky propátrávali okolí neštěstí po celou noc za svitu obřích reflektorů napájených silnými agregáty. Většinu dětských těl se záchranářům podařilo objevit během prvních několika dnů a v Rakvicích se následně konalo pět nesmírně bolestných hromadných pohřbů. Hledání posledních obětí trvalo dlouhé měsíce a řeka jejich ostatky vydala až hluboko po proudu v odlehlých lukách. Voda si v onen osudný jarní den vzala život 32 dětí a jednoho dospělého kočího.
Hledání viníků a tichá bolest
Nečekaná tragédie zcela ochromila veškerý život v obci a zoufalí pozůstalí v návalu bolesti hledali viníky. Hněv místních obyvatel se prudce obrátil proti zasahujícím pedagogům a lidé jim rozbíjeli okna i spílali do vrahů. Řídící učitel Bohumil Horňanský z prožité hrůzy doslova přes noc zešedivěl. Všichni kantoři museli pro svou vlastní bezpečnost vesnici opustit a začít nový život daleko od místa neštěstí.
Vyšetřování nakonec ukázalo na hrubé zanedbání údržby přívozu a naprosté ignorování základních bezpečnostních pravidel. Majitel zchátralého prámu i samotný převozník byli soudem uznáni vinnými a skončili za mřížemi. Hluboké trauma v rodinách ovšem přetrvalo dlouhá desetiletí a lidé o tragické události po generace vůbec nedokázali mluvit. Dnes smutné výročí připomíná dojemný památník u Nových Mlýnů postavený z iniciativy Tomáše Garrigua Masaryka i pietní deska na rakvickém hřbitově.
