V blízkosti německé Postupimi se na zámku Cecilienhof konala od 17. července do 2. srpna roku 1945 vrcholná spojenecká konference. Vrcholní politici zde rokovali o poválečném uspořádání Evropy, mocenských vlivech a dalších okolnostech, které určily život lidí na dekády dopředu. V Evropě už byl válečný klid, v Tichomoří se ještě střílelo.
SSSR a ti další
Sovětskou delegaci vedle předseda Rady lidových komisařů, tedy nikdo jiný než generalissimus J. V. Stalin. Britskou ministerský předseda Winston S. Churchill, Spojené státy představoval hlavně nový prezident Harry S. Truman. U Britů došlo během jednání ještě k „prohozu“. Udály se totiž volby a novým ministerským předsedou se stal Clemens R. Attlee.
Problémy Německa
Nosnou linií veškerých jednání byly hlavně problémy spojené s německou okupací. Západní hranice Polska byly stanoveny na Odře a Lužické Nise, jednalo se o principech odsunu německé menšiny z Polska, Československa a Maďarska. Že to ne vždy tak dobře fungovalo, je věc jiná.
Už v Jaltě
Předehrou postupimských setkání byla konference Velké trojky v Jaltě. Sověti byli tehdy ještě desítky kilometrů před Berlínem, kapitulace Německa už visela ve vzduchu. Nikdo z nich však nečekal tak rychlý postup západních spojenců do samého nitra Německa. To mělo silný vliv na závěry celého rokování.
Čtyři principy
Spojenci se shodli na tzv. čtyřech D týkajících se Německa. Tedy denacifikaci, demilitarizaci, dekartelizaci průmyslu a na demokratickém politickém systému. Poslední bod zahrnoval rozhodování volených samospráv na lokálních úrovních, celostátní záležitosti ale připadly nově zřízené Spojenecké kontrolní radě pro Německo.
Stalin a Polsko
Soused dnešního Ruska byl další na řadě. Stalin si na Britech i Američanech už dříve vymohl, že si SSSR nechá východ Polska, který anektoval v roce 1939. Země dostala odškodnění na německý účet výše zmíněným posunutím hranic.
A co Japonsko?
Nešlo jen o čistě evropské záležitosti, trojice USA, Británie a Číny stanovila i japonskou kapitulaci. To si nakonec mohlo vybrat mezi složením zbraní a totálním zničením. USA už totiž disponovaly jadernou hlavicí, což Truman sdělil i Stalinovi. Ten ale o věci věděl od vlastníc špionů, nebylo to pro něj tudíž překvapení.
Otázky zůstaly, předehra
V srpnu 1945 byly podepsány dokumenty, které byly prezentovány jako výrazný úspěch diplomacie. Řada sporných otázek ale zůstala, protože jednání nejvyšších představitelů vlastně řešilo jen „vrcholek ledovce“. Nevyhnutelně se také projevila rostoucí propast SSSR a Západu, tedy USA a Británie.
Moskva si nárokovala i kus Turecka nebo italské kolonie v severní Africe. Prezident Truman Stalina opakovaně kritizoval za jeho evropskou politiku včetně Balkánu. Z dřívějších válečných spoluprací tak postupně zůstaly jen trosky a konference byla vlastně předehrou pozdější studené války.
Zdroje: VHU, CeskaTelevize, Novinky
