Od zrušení a rozprášení jednoho z nejmocnějších rytířských řádů středověku uplynulo už více jak 700 let. Šlo o templáře neboli Chudé rytíře Krista a Šalomounova chrámu. Jeho idea přežívá v moderních organizacích s podobným názvem. Původní společenství ale stále přitahuje pozornost legendami o svém bohatství, moci a vlivu. Stopy řádu najdeme i u nás.
Kdo byli vlastně templáři
Šlo o duchovní řád s velmi přísným vojenským řádem a organizací. Řeholně vycházeli z cisterciáků, v čele stál velmistr, dále se pak členové dělili do tří skupin. Vyšší šlechta byla zdrojem bratrů rytířů, těch pověstných bojovníků s bílým pláštěm s červeným křížem coby symbolem čistoty.
Druhou skupinou byli bratři sloužící a seržanti v hnědém nebo černém plášti s červeným křížem. Pocházeli z nižších vrstev, ve vojsku byli zbrojnoši. Duchovní složku pak zajišťovali vysvěcení kaplani.
Provincie a komendy
Jak řád sílil, budoval si základny a „pobočky“ po celé Evropě včetně Česka. Ty patřily mezi německy mluvící provincie, takových celků bylo v Evropě dvacet. Částmi těchto provincií byly komendy, které spojovaly rytíře a mnichy. Základny měly klášterní části a současně hradní opevnění. Nechyběly hospodářské objekty nebo nemocnice, útulky pro pocestné, nemocné a chudé.
Poklady a tajemství
Templáře však provází hlavně legendy o skrytých pokladech či cenných dokumentech na tuzemských hradech a zámcích. Jedním z takových míst je hrad a zámek Staré Hrady v Českém ráji na jih od Jičína. První zmínka o původním gotickém hradu je z roku 1340, později se rozrostl o renesanční zámek. Dnes je lákavým místem pro rodiny s dětmi, minulost je ale krvavá.
Místní říkají, že se tady nesmí kopat. A kdo to zkusí, tomu se pomstí duchové. Původními vlastníky staré tvrze měli být právě templáři. Z křižáckých výprav přivezli dvanáct soch apoštolů v životní velikosti. Nechali je zakopat a kopáče zazdili, aby nemohli nic prozradit. Jenže později chtěli samotní rytíři poklad přemístit, setkali se však s duchy kopáčů, kteří je zabili.
Podle jiné verze to nebyly sochy svatých, ale obrovské valouny zlata. Když se tyto kameny správně nastaví, mají otvírat brány do jiných časů a světů. Zabití kopáčů ale zůstává. Po zrušení řádu měla tvrz přejít na krále Jana Lucemburského, od něj ji koupil jeho hejtman Arnošt z Pardubic.
Gotický kostel
Dalším místem spojeným s templáři je gotický kostel svatého Jana Křtitele. „Výzdobu tohoto templářského kostela považuji za jednu z největších záhad naší planety,“ říká pro web Tajemná místa záhadolog Arnošt Vašíček. „Takové obrazce totiž opravdu jinde na zeměkouli nenajdeme.“
Fascinující jsou hlavně fresky kombinující zrůdná lidská a zvířecí těla, také obdélníky s čarami, body a znaky. Podle Vašíčka jde o šifry. Odborníci tu ale možnost templářských pokladů popírají. „Z hlediska historie jde o nesmysl, protože kostel templářům nikdy nepatřil. Z pohledu ředitele muzea ale musím přiznat, že to k nám přivádí mnoho turistů,“ říká historik Jaroslav Plkal.
I když uznává, že místní výzdoba je velmi neobvyklá, namítá: „Žádné hodnověrné prameny, které by templáře spojovaly s Jindřichovým Hradcem, neexistují.“
Zdroje: TajemnaMista, Denik, MementoHistoria
