Pověst o zázračném staviteli fascinuje návštěvníky kaple Loretto v americkém Santa Fe už více než 140 let. Skutečným autorem točitého schodiště popírajícího gravitaci je však francouzský truhlář Francois-Jean Rochas. Dlouhé desítky let se přitom věřilo, že sestrám z tamního kláštera přišel na pomoc samotný svatý Josef. Dnes už historici znají pravdu o mistrovském díle, které vzniklo bez použití jediného hřebíku.
Nečekané komplikace při stavbě
Skupina řeholnic z Kongregace Panny Marie Loretánské dorazila do nehostinného Nového Mexika v roce 1873. Sestry opustily domovské Kentucky s cílem založit školu v kraji sužovaném nemocemi a chudobou. Výuka dětí místních osadníků se rychle rozběhla a po několika letech začal klášter plánovat stavbu vlastní kaple. O radu požádaly biskupa jménem Jean-Baptiste Lamy. Duchovní pocházel z Francie a jako předlohu pro nový svatostánek vybral zmenšenou kopii pařížské Sainte-Chapelle.
Projektu se ujal francouzský architekt Antoine Mouly. Kapli v novogotickém stylu ale nestihl dokončit, protože v roce 1878 tragicky zemřel. Sestry rázem stály před velkým problémem. V hotové stavbě chyběl přístup na kůr. Na klasické schody nezbylo v interiéru místo a šplhání po žebříku řeholnice pro jeho nedůstojnost odmítly. Další finance na rozsáhlou přestavbu chyběly.
Modlitby k patronovi řemeslníků
Řeholnice zvolily jediné řešení, které měly k dispozici. Zahájily devítidenní sérii modliteb ke svatému Josefovi, patronovi všech tesařů a truhlářů. Devátý den se u dveří kláštera objevil starší šedovlasý muž s oslíkem a bednou nářadí. Nabídl řeholnicím své služby a vyžádal si pouze několik kádí s vodou. V nich následně máčel a ohýbal dřevo pro stavbu.
Řemeslník vytvořil velmi úsporné točité schodiště se třiatřiceti stupni. Tento počet přesně odkazoval na věk Ježíše Krista v době jeho ukřižování. Během stavby muž nepoužil hřebíky ani lepidlo. Vystačil si pouze s důmyslným systémem dřevěných kolíčků. Po dokončení práce beze stopy zmizel a nevyzvedl si ani slíbenou odměnu. Mezi lidmi se brzy rozšířila zpráva o staviteli seslaném z nebes. Samotná konstrukce působila magicky, protože stála v prostoru bez viditelného opěrného sloupu.
Důkazy ze starých deníků
Krásný mýtus vyvrátila až historička Mary J. Straw Cooková po sedmiletém pátrání v archivech. Výsledky své práce vydala knižně a příběh loretánské záhady tím definitivně objasnila. V deníku jedné ze sester objevila účetní záznam z března 1881. Klášter tehdy zaplatil za dřevo sto padesát dolarů muži jménem Rochas. Francois-Jean Rochas patřil k tajné francouzské společnosti kvalifikovaných řemeslníků Compagnons a do zámoří přicestoval přímo kvůli této zakázce. Později se usadil v nedalekém Psím kaňonu, kde si postavil kamennou chatu, choval dobytek a pěstoval vinnou révu s fíky.
Odborníci moderními metodami detailně prozkoumali samotný materiál. Zjistili, že schody tvoří smrkové dřevo běžně rostoucí v Severní Americe. Odpadla tak další část oblíbené historky o neznámém prehistorickém stromu a exotických dřevinách přivezených z obrovské dálky.
Odhalení statického tajemství
Fyzikální zákony platí i v kapli Loretto. Záhadu chybějícího středového sloupu objasnil dřevařský technolog Forrest N. Easley. Konstrukce pevnou vnitřní podpěru má. Tvoří ji samotná výztuha o velmi malém poloměru, která funguje jako pevný sloup. Schody navíc drží železná konzola ukotvená do vedlejšího pilíře. Absence hřebíků se vysvětlila vysokou cenou kovu v devatenáctém století. Dřevěné kolíčky představovaly běžný dobový standard.
Původní Rochasovo dílo postrádalo zábradlí. Doplnil ho až o mnoho let později truhlář Phillip August Hesch. Do té doby musely sestry překonávat výšku na kůr s velkými obavami a občas po hladkých schodech lezly ze strachu po čtyřech. Kaple dnes přitahuje čtvrt milionu turistů ročně a za malý poplatek si mistrovskou práci francouzského truhláře může prohlédnout každý návštěvník. Pro zájemce nabízí toto historické místo i možnost uspořádání svatebního obřadu.
.jpg){kind=link}