Poklidný život české šlechty na počátku 16. století narušil krvavý spor s pražskými měšťany. Vladyka Jiří z Kopidlna se zapsal do historie jako muž usilující o spravedlnost pro svého mrtvého bratra. Jeho odplata přerostla v otevřenou válku proti královským městům a zanechala za sebou desítky zmrzačených kupců. Celý konflikt nakonec musel urovnat až samotný panovník.
Nečekaný soud nad rozmazleným bratrem
Vše odstartovala událost z října roku 1506 na svatováclavském trhu. Čtyřiadvacetiletý Jan z Kopidlna se v Praze nepohodl s rytířem Janem Cukrem z Tamfeldu a při hádce nad kartami ho v souboji zabil. Staroměstský purkmistr s konšely mladíka okamžitě odsoudili k trestu smrti. Rychlost procesu nedovolila odsouzenému ani přijmout poslední kněžskou zpověď. Kat sťal mladého šlechtice ještě téhož dne po západu slunce a jeho tělo skončilo ve spěšně vykopaném hrobě za branami města.
Urození pánové měli právo na soud zemský a poprava rukou měšťanů znamenala obrovskou potupu celého rodu. Starší sourozenec Jiří z Kopidlna vnímal verdikt jako vraždu a rozhodl se vzít spravedlnost do vlastních rukou. Svůj rodový majetek prozíravě přepsal na matku Elišku a bratra Zikmunda. Následně odeslal králi Vladislavu Jagellonskému oficiální list s vyhlášením nepřátelství vůči Pražanům. Stal se tak zemským škůdcem a shromáždil kolem sebe zástup pochybných žoldnéřů.
Osekaní kupci a vypálené vesnice
Hlavním cílem útoků se stali nevinní kupci cestující po obchodních stezkách směrem k hlavnímu městu. Kopidlanský se svými kumpány přepadával formany na silnicích a zabavoval veškeré jejich drahé zboží. Útoky doprovázelo mrzačení zajatců jako jasný vzkaz pražským radním. Pacholci a obchodníci často přicházeli o ruce nebo uši pod mečem kata. Zohavení lidé pak museli z rozhodnutí svého trýznitele odnést useknuté končetiny přímo na staroměstskou radnici.
Městská rada nehodlala neustálé útoky trpět a zorganizovala trestnou výpravu pod vedením zkušeného válečníka. Žoldnéři z Nymburka vtrhli na panství Kopidlno a celé ho nemilosrdně vydrancovali. Matce i bratrovi rozzuřeného šlechtice se podařilo na poslední chvíli uprchnout do bezpečí. Kopidlanský odpověděl zapálením několika poddanských vsí v těsném sousedství metropole. Plameny tak brzy pohltily usedlosti v Michli i Běchovicích a ozbrojenci se nezastavili ani před statky jeptišek.
Rozsáhlé násilnosti nakonec donutily k zásahu samotného panovníka. Král na jaře roku 1509 rozhodl zcela ve prospěch vzbouřeného šlechtice a omilostnil celou jeho družinu. Ve svém prohlášení potvrdil nezákonnost pražské popravy a veškeré následné odvetné kroky označil za pochopitelnou obranu rodové cti. Měšťané navíc museli vyplatit rodině z Kopidlna obrovské odškodné přesahující pět tisíc kop českých grošů. Pokoření radní nesli verdikt velmi těžce a vnímali ho jako královskou zradu.
Záhadné stopy v daleké Itálii
Po urovnání sporu zamířil Kopidlanský do západních Čech a nabídl své služby dalšímu nespokojenému rytíři. Stal se purkrabím na hradě Starý Herštejn a podílel se na loupežných nájezdech proti rýnským falckrabím. Neustálé pohraniční konflikty brzy vyčerpaly trpělivost nejvyššího zemského purkrabího a královské vojsko pevnost rozbořilo. Dobové kroniky uváděly smrt odbojného vladyky přímo v troskách hradu nebo jeho následnou popravu. Mnohé historické stopy ovšem naznačují úplně jiný osud.
Existuje totiž předpoklad o jeho úspěšném útěku a následném odchodu na Apeninský poloostrov. Tomuto scénáři nahrával benátský skleněný pohár z roku 1511 opatřený iniciálami uprchlíka a jeho rodovým erbem. Dokumenty nalezené v pražské knihovně dokonce obsahují záznam z dubna 1514 o udělení papežských odpustků. Text přímo jmenuje bývalého zemského škůdce jako váženého papežského a jeruzalémského rytíře. Skutečné místo i přesný letopočet jeho úmrtí tak zůstávají navždy neznámé.
