V prosinci roku 955 usedl na papežský stolec osmnáctiletý mladík. Místo duchovní správy však Jan XII. proměnil římský Lateránský palác v dějiště orgií, hazardních her a krvavého vyřizování účtů. Jeho téměř devítiletý pontifikát, během kterého stihl korunovat římského císaře a následně ho zradit, náhle ukončila návštěva cizí manželské postele v květnu 964.
Vynucená volba osmnáctiletého mladíka
Dne 16. prosince 955 zvolili kardinálové novou hlavu katolické církve. Stal se jím Oktavián, syn vládce Říma Albericha II. ze spoletského rodu. Jeho otec si ještě před svou smrtí na římské šlechtě pod hrozbou násilí vynutil přísahu, že po skonu tehdejšího papeže Agapeta II. dosadí na svatý stolec právě jeho syna.
Nový papež přijal jméno Jan XII. Jméno Oktavián si nadále ponechal pro vydávání světských nařízení, zatímco nové jméno používal pro církevní záležitosti. V době nástupu do funkce mu bylo podle historických pramenů osmnáct let, ačkoli některé zdroje uvádějí i nižší věk. Stal se tak nejmladším papežem v historii.
Hazard a ukradené kalichy
Znalosti a chování mladého papeže neodpovídaly jeho úřadu. Špatně ovládal latinu, stěží uměl psát a Lateránský palác, původní vznešené sídlo papežů, proměnil v nevěstinec. Dobové zdroje popisují, že se ve svém sídle oddával hazardním hrám, do kterých vkládal peníze z finančních darů od věřících poutníků. Během hry měl dokonce vzývat pohanské bohy a démony, aby mu zajistili výhru.
Cremonský biskup Liutprand o dobové situaci v Římě napsal, že se žádná počestná žena neodvážila vyjít na ulici. Zaznamenal obvinění, podle kterých Jan XII. zná*ilňoval dívky i vdané ženy, a to přímo na hrobech apoštolů v bazilice svatého Petra. Své milostnice následně odměňoval zlatými kalichy, které ze stejné baziliky kradl. Čelil také obviněním z krvesmilstva se svou matkou a sestrami.
Slepota, kastrace a kněží v konírně
Papež si svou moc neudržoval pouze rozdáváním majetku, ale především hrubým násilím a zastrašováním. Svého vlastního rádce nechal bez jasného důvodu oslepit. Kardinála, který se proti jeho praktikám ozval, nařídil vykastrovat, přičemž muž na následky tohoto zákroku zemřel.
S církevními pravidly zacházel stejně volně jako s lidskými životy. Podle historických záznamů světil nové biskupy v konírně a v jednom případě udělil biskupský úřad teprve desetiletému chlapci. Vojensky se mu však nedařilo. Kolem roku 960 osobně vedl tažení proti langobardským vévodstvím na jihu s cílem získat zpět ztracená území. Narazil na silný odpor, musel se stáhnout na sever a v Terracině podepsat dohodu, kterou se vzdal papežských nároků na Salerno.
Císařská koruna výměnou za ochranu
Z jihu papeže ohrožovali Langobardi a ze severu italský král Berengar II. Jan XII. proto požádal o vojenskou pomoc saského vládce Otu I. Velikého. Ten v roce 961 vstoupil do Itálie a Berengara donutil k ústupu. Poslední lednový den roku 962 dorazil Ota do Říma, kde papeži odpřisáhl obranu církve. Dne 2. února 962 pak Jan XII. Otu a jeho manželku Adelaidu korunoval, čímž na západě po desetiletích obnovil císařský titul.
Spojenectví potvrdili dokumentem zvaným Privilegium Ottonianum. Císař se v něm zavázal k vojenské ochraně papežského státu, ale Jan XII. musel na oplátku slíbit věrnost císaři. Právě nutnost podřizovat se světskému vládci mladý papež nenesl dobře. Jakmile Ota s armádou odtáhl z města, začal Jan tajně vyjednávat s Byzantinci, Maďary a dokonce i se samotným Berengarem. Císařovi vojáci však papežovy posly zadrželi.
Útěk s pokladem a dvojí verze smrti
Když se Ota I. dozvěděl o zradě, vytáhl v roce 963 s armádou zpět na Řím. Jan XII. se oblékl do zbroje a s vojskem vyrazil císaři naproti. Podařilo se mu nepřítele zatlačit za řeku Tiberu, ale tváří v tvář obrovské přesile nakonec z hlavního města uprchl do Tivoli. S sebou vzal kompletní papežskou pokladnici. V prosinci téhož roku císař svolal koncil, který nepřítomného Jana kvůli ozbrojenému spiknutí a nemorálnímu chování sesadil a nahradil ho Lvem VIII.
Lev VIII. však pocházel z řad laických úředníků a moc se opírala výhradně o přítomnost německých vojáků. Jakmile Ota I. v únoru 964 z Říma odjel, Jan XII. podnítil ve městě vzpouru, Lva vyhnal a vrátil se do úřadu. Následovala krvavá msta. Jan nechal své odpůrce a biskupy mučit, bičovat, vyřezávat jim jazyky a amputovat končetiny.
Krutovláda trvala jen několik měsíců. Dne 14. května 964 Jan XII. ve věku sedmadvaceti let náhle zemřel. Historické prameny předkládají dvě verze jeho konce, obě se však odehrávají v posteli vdané ženy. Podle jedné z nich dostal během cizoložství smrtelnou mrtvici. Podle druhé verze jej přímo při činu přistihl žárlivý manžel, který papeže bez milosti ubil kladivem, případně ho vyhodil z okna.
