Zřícenina v Národním parku České Švýcarsko se zapsala do paměti jako dějiště oblíbených filmových pohádek. Skutečná minulost Dolského mlýna se ovšem od televizní idylky výrazně liší. Zdejší majitel na počátku 20. století přežil dvě ozbrojená přepadení a z turistického hotelu se v pohraničí stal nevěstinec. Opuštěnou usedlost po válce rozkradli noví dosídlenci, přilehlou budovu nechali filmaři odstranit výbušninou kvůli lepšímu záběru.
Nucený přechod z mletí na pálení kořalky
Písemné prameny se v datování vzniku Dolského mlýna rozcházejí, historické záznamy odkazují na roky 1515 i 1573. Původní usedlost na soutoku řeky Kamenice a Jetřichovické Bělé disponovala třemi vodními koly, ze kterých dvě poháněla mlecí zařízení a třetí obsluhovalo pilu. V roce 1696 budovu od vrchnosti odkoupil Jan Kryštof Pohl a jeho potomci na místě hospodařili až do začátku 20. století.
Původní stavba v roce 1726 do základů vyhořela. Mlynáři do roka vybudovali nový dvoupodlažní barokní objekt, který sloužil k práci i bydlení. Provoz se začal potýkat s omezováním, protože Kamenice sloužila k plavení dřeva a majitelé nemohli plynule odvádět vodu do náhonu. Plně se na místě mlelo do roku 1814. Rodina jako kompenzaci získala povolení k výrobě piva a pálenky, postavila malou palírnu a začala prodávat pečivo.
Dvojí pokus o vraždu mlynáře Pohla
Zahájení plavby na lodičkách ve Ferdinandově soutěsce v roce 1881 změnilo Dolský mlýn na výletní restauraci. Majitelé naproti přes cestu vybudovali patrový cihlový dům, který pronajímali finanční stráži a později v něm zřídili ubytování pro turisty. Odlehlá poloha v sevřeném údolí ovšem lákala kriminální živly. V noci 27. dubna 1919 probudil mlynáře Franze Pohla podezřelý hluk. Z temnoty se vynořila trojice mužů požadující výkupné a jeden z útočníků střelil majitele přímo do hrtanu.
Pohl těžké zranění přežil a z bezpečnostních důvodů si do objektu nastěhoval nájemníky. Druhý útok přišel v lednu 1928, kdy do mlýna dorazil jedenadvacetiletý muž. Při placení vytáhl zbraň a mlynáře střelil z těsné blízkosti do hlavy. Pohl přežil i tento atentát, následně s podnikáním skončil a na jaře 1929 nemovitost pronajal. Nájemce Franz Wilhelm Wirsam se stal posledním člověkem, který v údolí mlel mouku.
Proměna ubytovny v pohraniční nevěstinec
Správu pohostinství převzala ve 30. letech Pohlův potomek Marie Dinnebierová. Blížící se válka utlumila turistický ruch a vojáci začali v lesích budovat zátarasy. Budova ubytovacího zařízení u skály se v této napjaté době proměnila v nevěstinec. Rod Pohlů musel místo opustit v roce 1946 v rámci poválečného odsunu.
Opuštěné domy v pohraničí začali systematicky ničit noví dosídlenci. Z Dolského mlýna lidé vytrhávali podlahy, dřevěné schody a odnášeli veškerý využitelný stavební materiál.
Odstřel hotelu pro záběry Pyšné princezny
Zdevastovanou ruinu si v roce 1951 vyhlédl štáb režiséra Bořivoje Zemana pro natáčení pohádky Pyšná princezna. Filmaři k objektu přivezli funkční dřevěné kolo a od Místního národního výboru v Jetřichovicích získali oficiální povolení k odstřelu protějšího hotelu. Zástupci úřadu s demolicí souhlasili s odůvodněním, že chátrající cihlové stavení kazí filmové panorama.
Místo přitahovalo pozornost svými pověstmi už před příjezdem filmařů. Stará legenda popisuje návrat mlynářova syna, který ve světě zbohatl a ubytoval se u rodičů inkognito. Mlynář s manželkou v noci hosta usmrtili kvůli penězům. Když jim projíždějící sedlák druhý den ráno prozradil identitu mrtvého, mlynář se oběsil a jeho žena skočila do náhonu.
Od roku 2007 chrání zbytky obvodových zdí statut kulturní památky. Ruiny dodnes ohrožují povodně, velká voda v roce 2010 zničila repliku filmového kola instalovanou pro natáčení pohádky Peklo s princeznou. Z historických prvků v okolí zůstal zachován nedaleký železobetonový můstek z počátku 20. století a památný smrk s odhadovaným stářím přes 180 let.
