V horkém červenci 1518 se v ulicích Štrasburku odehrálo cosi, co se vymyká běžnému chápání kolektivního chování. Žena jménem Frau Troffea tehdy bez zjevného důvodu začala tančit a její nekontrolované pohyby strhly stovky dalších lidí. Tato podivná taneční mánie trvala týdny a zanechala za sebou desítky mrtvých těl na dlažbě alsaské metropole.
Nečekaný začátek v červenci
Frau Troffea vyšla z domu v jedné z úzkých uliček a začala se kroutit v rytmu, který slyšela zřejmě jen ona sama. Žádná hudba tehdy nehrála, přesto tato žena pokračovala v křečovitých pohybech několik dní v kuse, dokud nepadla únavou. Její zarputilost byla projevem hlubokého transu, který okolí sledovalo s rostoucím údivem, než se situace zvrhla v nekontrolovanou lavinu.
Městská rada v úzkých
Radní ve Štrasburku se po poradě s tehdejšími lékaři rozhodli pro vskutku bizardní řešení situace. Namísto izolace nemocných nebo náboženských procesí nechali postavit dřevěná pódia a najali profesionální pištce a bubeníky. Věřili dobové teorii, že tanečníci mají v těle horkou krev a musí se z tohoto stavu vytančit. Tato logická chyba v úsudku tragédii prohloubila, protože rytmický doprovod přilákal další nešťastníky.
Smrtící tempo na dlažbě
Počet postižených brzy dosáhl hranice 400 osob, které se v letním žáru zmítaly v nekonečných smyčkách pohybů. Lidské tělo má své limity a štrasburští občané je tehdy drasticky překračovali. Fyzické vypětí v kombinaci s nedostatkem tekutin a jídla vytvářelo smrtící koktejl, kterému průměrný organismus 16. století dokázal vzdorovat jen omezenou dobu.
Mnozí umírali přímo před očima přihlížejících na srdeční selhání, mozkovou mrtvici nebo prosté vyčerpání organismu. Kroniky z té doby líčí výjevy, kdy lidé s krvácejícími chodidly marně hledali pomoc, ale jejich nohy je přesto dál nutily k pohybu. Město se proměnilo v obří, děsivé jeviště, kde se agónie mísila s mechanickým opakováním kroků.
Námel nebo kolektivní psychóza
Moderní věda hledá pro události z roku 1518 racionální vysvětlení v toxikologii i psychiatrii. Jedna z teorií pracuje s otravou námelem, tedy houbou napadající žito, která obsahuje látky blízké LSD a vyvolává halucinace i křeče. Tato hypotéza naráží na fakt, že intoxikovaní lidé by pravděpodobně nebyli schopni koordinovaného pohybu po několik dní v kuse.
Pravděpodobnějším vysvětlením zůstává masová psychogenní porucha vyvolaná extrémním sociálním tlakem a náboženským strachem. Štrasburská populace tehdy čelila sérii špatných sklizní a epidemií, což v kombinaci s vírou v kletbu svatého Víta mohlo spustit kolektivní hysterii. V krizových dobách se lidská mysl uchyluje k iracionálním vzorcům chování, které se šíří stejně rychle jako infekční choroba.
