Aristokratka Marie Madeleine d’Aubray měla od útlého dětství zaručené všechno, na co si jen vzpomněla. Její rodina patřila do nejužší pařížské elity a samotný otec Antoine Dreux d’Aubray zastával prestižní soudcovskou funkci na královském dvoře. Místní smetánka znala mladou ženu jako okouzlující manželku s těmi nejlepšími společenskými kontakty. Za zdmi luxusního rodinného sídla se ovšem potichu rodil plán, který následně proměnil její příbuzné v oběti nebezpečných experimentů.
Sídlo v Marais a nečekané seznámení
Slibná budoucnost začala svatbou v roce 1651, kdy se jednadvacetiletá soudcova dcera provdala za Antoina Gobelina. Ten pocházel z rodiny bohatých výrobců tapisérií a honosil se titulem markýze de Brinvilliers. Vlivný otec tehdy novomanželům věnoval velkolepé sídlo ve vyhlášené čtvrti Marais.
Krásná markýza ale klidné rodinné zázemí příliš nevyhledávala a nacházela zalíbení v pozornosti mnoha jiných mužů. Antoine Gobelin se krásou své choti velmi rád chlubil před okolím. Úplnou náhodou ji tak sám představil člověku s velmi pochybnou pověstí. Pohledný důstojník Godin de Sainte Croix markýzu okamžitě okouzlil a oba rychle navázali milenecký poměr. Z celkových sedmi dětí narozených v manželství tak otcovství právoplatného chotě připadalo s největší pravděpodobností jen na čtyři z nich.
Receptura z vězení a zkoušky na pacientech
Veřejná nevěra vadila ze všech nejvíce soudci d’Aubray, který se obával zničení své pracně budované pověsti. Využil svých vlivných styků a důstojníka nechal zatknout přímo ve společném kočáře se svou dcerou. Uvěznění v pevnosti Bastila ale přineslo naprosto opačný výsledek. Godin tam od ostatních vězňů získal detailní návody k přípravě jedů a po svém propuštění vymyslel s markýzou způsob odplaty.
Žena vlastnoručně namíchala první smrtící směs a její účinnost tajně testovala na pacientech v nemocnici Hotel Dieu v bezprostřední blízkosti chrámu Notre Dame. Úmrtí již tak vážně nemocných lidí nevzbudila u lékařů sebemenší podezření. Travička po tomto úspěchu otrávila vlastního otce. Ostatní příbuzní přisuzovali soudcův skon vysokému věku a dlouhodobě podlomenému zdraví.
Honba za dědictvím a náhlá smrt milence
Značné majetky si po pohřbu rozdělili sourozenci a markýza chtěla získat celé rodinné dědictví výhradně do svých rukou. Podobným způsobem proto usmrtila oba své bratry a další dávku lektvaru chystala pro manžela. Godin ovšem včas zakročil a celou akci překazil. Uvědomil si, že by čerstvá vdova začala trvat na sňatku, o který on nestál.
Manžel tak nepozorovaně unikl smrti a milostná aféra pokračovala dál. Konec utajených schůzek přinesla až důstojníkova nečekaná smrt. Historické prameny dodnes nabízejí dvě verze této události. Podle jedné doplatil na nehodu při míchání lektvarů, druhá varianta hovoří o podlehnutí neznámé nemoci.
Usvědčující dopisy a dopadení v klášteře
Zesnulý důstojník nezanechal žádné pokrevní dědice a zbyly po něm jen obrovské dluhy. Policejní úředníci proto obratem zabavili jeho veškerý osobní majetek. Během prohlídky objevili schovanou korespondenci, kde se markýza ke všem zmíněným vraždám podrobně doznávala.
Usvědčená aristokratka po prozrazení ihned utekla z Francie. Dlouhé měsíce se schovávala v Londýně a posléze na různých místech v Belgii. Přežívala čistě díky finanční podpoře od sestry Marie Thérèse. Spravedlnost uprchlici nakonec objevila a zatkla v klášteře v Lutychu.
Úřady ženu za velkého zájmu pařížské veřejnosti převezly k soudu. Zprvu odmítala jakoukoli vinu, avšak po těžkém mučení promluvila o všech detailech. V roce 1676 vynesl soudní tribunál rozsudek a popravčí meč ukončil její život na pařížském náměstí.
