Letos v červnu uplynulo pětapadesát let od chvíle, kdy do vesmíru odstartovala posádka lodi Sojuz 11. Kosmonauti Georgij Dobrovolskij, Viktor Pacajev a Vladislav Volkov strávili na orbitální stanici rekordní dobu a domů se vraceli s obrovskou slávou. Jejich přistávací modul dosedl do kazašské stepi naprosto hladce. Jakmile ale záchranáři otevřeli těžký poklop kabiny, našli uvnitř jen tři bezvládná těla.
Záskok na poslední chvíli
Všechno přitom mělo být jinak. Původně vybraná posádka musela tři dny před startem zůstat na Zemi kvůli podezření na začínající tuberkulózu u jednoho z členů. Lékaři sice později zjistili, že šlo o pouhou alergickou reakci na postřik stromů, státní komise ale nechtěla riskovat a do vesmíru poslala náhradníky.
Dobrovolskij cítil jako velitel obrovskou odpovědnost, celá trojice byla před letem nervózní. Raketa odstartovala v neděli 6. června 1971 ráno a úspěšně zamířila k první obytné orbitální stanici na světě. Kosmonauti bez potíží přestoupili na palubu Saljutu 1.
Napětí na oběžné dráze
Pobyt ve vesmíru provázely technické problémy i osobní spory. Hned na začátku museli muži vyměnit porouchané ventilátory, protože stanicí se šířil zápach spáleniny. Později se přidalo napětí mezi samotnými členy posádky. Volkov měl za sebou už jeden vesmírný let, byl v Sovětském svazu televizní hvězdou a vzhledem připomínal známého herce Marcella Mastroianniho.
Často zpochybňoval autoritu velitele, což vedlo k hádkám. Situaci nepřidala ani událost z poloviny pobytu, kdy v pracovní sekci začal hořet elektrický kabel. „Závěs, máme tu závěs,“ hlásil Volkov kódové slovo pro požár do řídícího střediska. Spojovatel na Zemi však kód zapomněl a kosmonaut musel nebezpečí popsat otevřeně. Posádka kabel úspěšně uhasila, strach z další nehody ale urychlil jejich touhu po návratu domů. Celkem strávili na stanici třiadvacet dní a splnili všechny vědecké úkoly.
Porouchané čidlo a loučení s koňakem
Před samotným odletem 29. června nastal další zádrhel. Kontrolka signalizovala, že poklop mezi obytnou sekcí lodi a návratovou kabinou netěsní. Kosmonauti poklop několikrát otevřeli a zavřeli, čidlo však stále svítilo. Nakonec po poradě se Zemí podložil Dobrovolskij kontakt kouskem izolepy a kontrolka zhasla.
Muži se usadili do křesel v lehkých sportovních oděvech. Skafandry si vzít nemohli, protože tři lidé v plném vybavení by se do stísněného prostoru tehdejšího modulu nevešli. Sovětské vedení přitom na přítomnosti tří mužů trvalo kvůli prestižnímu souboji s Američany. Při zahájení sestupu v noci na 30. června byla v kabině výborná nálada. „Chystejte koňak, uvidíme se zítra!“, zaznělo z úst Volkova v posledním úspěšném rádiovém přenosu.
Smrtící selhání malého ventilu
Návratový modul dosedl do kazašské stepi hladce na padácích. Řídící středisko oslavilo měkké přistání potleskem, rádio v lodi ale mlčelo. Záchranáři po příletu otevřeli těžký poklop zvenčí a našli nehybná těla s promodralými tvářemi. Pokusy o oživení byly marné, kosmonauti zemřeli už během sestupu vysoko v atmosféře.
Pravdivou příčinu tragédie sovětské úřady dlouho tajily. Při oddělování modulů ve výšce 170 kilometrů se kvůli chybě při montáži předčasně otevřel ventil pro vyrovnávání tlaku vzduchu. Tlak v kabině klesl během několika sekund na nulu a unikající vzduch vzal posádce veškerý kyslík. Pacajev si ještě stihl rozepnout pásy a pokoušel se ventil ručně uzavřít, v naprostém vakuu však po chvíli ztratil vědomí. Sovětský svaz po této katastrofě lety Sojuzů na čas zastavil a další moduly upravil tak, aby kosmonauti mohli létat výhradně ve skafandrech.
.png){kind=link}